Príbeh môjho syna

Extrémní šovinistickej blábol, který svoji veskrze strašlivě debilní Almodovarovskou zápletku bahní dvě hodiny a vsouvá ji do trojobalu jugoslávské války, aby jí přiřkl nějakou hodnotu. I formálně to bolí, protože scény na sebe nenavazují, očividně se víc stříhalo než točilo, postavy jsem do jedné přál naložení do sudu z kyselinou a ke konci čím více film hrál na city, tím víc jsem přemýšlel co budu zítra snídat. Nejvíc mě asi povbavilo, že kdykoli se film necítil svůj, tak vytáhnul kozy některé z postav, aby se divák nad dalším vývojem příliš nezastavoval. (10.07.2013)

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

Twice Born je ohromně nevyrovnaným snímkem. Prvních čtyřicet minut je svou laciností s místy až telenovelsky vedenými dialogy a scénářem k nevydržení "The weirdest love stories are always the best.", navíc podpořené nesnesitelným "hereckým" výronem Emila Hirsche. Milostná scéna nasvícená hřbitovními svícemi, je až za hranou nevkusu a maximálně otravného kýče, nehledě na fakt, že odpudivý Hirsch a nádherná Penelope se k sobě trestuhodně nehodí a chemie tragické lásky mezi nimi zoufale nefunguje. Určitý zlom v kvalitativním posunu snímku kupředu, přinese uhrančivá Turkyně Saadet Aksoy, která vyniká nejen hereckou přirozeností díky níž převyšuje hlavní herecké hvězdy o parník, ale právě k její postavě se pojí drtivá většina zásadních zvratů a emocionálně vyhrocených scén, které snímek později přinese a také ta Nirvana. V samotném závěru mě navíc nepotěšil vše doslovně vysvětlující konec pro přitroublého diváka. Nakonec tudíž váhám mezi 3-4*, ale mám pocit, že ženy mě tentokrát nepřesvědčí a zůstanu na třech. A to především proto, že nemám rád, když film podceňuje svého diváka doslovností a lacinou podbízovostí ve spoustě scén. (19.05.2013)

Penélope není moje krevní skupina. A ani tímto filmem se to nemění. Stopáž byla zbytečně dlouhá. Nevím, jestli mi byl více nesympatický hlavní hrdina - jako rádoby nezávislý svobodomyslný fotograf, co po 3/4 filmu, kdy podlézá Penelope bez vysvětlení prchne k dívce v nesnázích, nebo celkově válečné ladění snímku, které se ani neobtěžovalo více nastínit okolnosti pro neznalé diváky a radši plýtvalo patosem nasáklými scénami s lidmi v kaluži krve. Nesedlo mi to. Dvě a půl hvězdy za hudbu a atmosféru před válkou. (30.10.2013)

Silné a těžce pocitové drama, které si zasloužilo mnohokrát větší pozornost, než nakonec dostalo. Znovuzrozený Hirsch sekunduje nestárnoucí Penélope a Castellittův staromilský přístup dělá z tohoto Příběhu nesmrtelné vyprávění. Možná se některé linky ve finální katarzi slijí až příliš příhodně, ale tváří v tvář tesknému a tísnivému tématu války nad takovými výtkami ani nechci přemýšlet. 90% (26.05.2013)