Neodvolatelná mise

Originální film od Sydneyho Lumeta jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Fail Safe v režii Stephena Frearse přináší napínavou podívanou, od začátku až do konce natřískanou brilantními dialogy. Z hvězdného obsazení si pro sebe největší prostor krade Richard Dreyfuss v roli amerického prezidenta. Je opravdu výborný. Z těch dalších je tu sympaťák George Clooney, Harvey Keitel či Hank Azaria. Když jsem ho tu viděla, vzpomněla jsem si na jeho roli vědátora Davida v Přátelích:) V určitých momentech jsem ani nedutala a seděla bez hnutí, jak byly dramatické. Jedná se v podstatě o konverzační záležitost, samotný výbuch zde ani neuvidíme. Díky autentičnosti a bezvýchodnosti situaci pro všechny strany je však nakonec i lepší, že neuvidíme, co se stalo "Den poté." (13.08.2016)

Neskutečný film. Mrazivá atmosféra. Napětí dosahovalo maximální hranice. Nevěřím nikomu, kdo bude tvrdit, že ho nechávalo dění ve filmu chladným. Původní verzi filmu jsem sice neviděl a uznávám, že zápletka v tomto remaku tedy není žádnou novinkou, ale je třeba se podívat na to, jak byla v tomto případě dívákovi přednesena. Nebylo potřeba desítek milionů dolarů a okázalých triků a výsledek je přesto nutno ohodnotit vysokým stupněm kvality. (13.01.2007)

Neviděl jsem originál z roku 1964, podle ohlasů je toto téměř přesná rekonstrukce původního filmu. Člověk ovšem musí skutečně v jednom kuse myslet na Dr. Divnolásku, protože je to parkticky totéž a rozdíl je jen v pojetí, kdy Divnoláska se na vše kouká se sarkastickým nadhledem, zatímco Fail Safe je zcela a naprosto vážné, a to včetně válečného štváče prof. Groetescheleho. Příběh se odehrává ve třech kancelářích a dvou kokpitech a dokáže být sugestivnější a než většina normální produkce, postavený jen na síle zápletky, scénáři a hercích. Snad přecejen trochu tu přesvědčivost nabourávají parametry bombardérů "vindicator" představovaných ve skutečnosti typem B-58 Hustler, který sice dosahoval dvoumachové rychlosti, ale v žádném případě by nedolétl od Aljašky až k Moskvě, aniž by jej zachytila protivzdušná obrana, kromě toho měl velmi špatné vlastnosti v přízemním letu, proto byl již v roce 1970 vyřazen z výzbroje. Rovněž nikdy neměl obranné rakety vzduch-vzduch. V roce 1964 tak těžko existovalo 6 bombardérů, na kterých by tolik závisel osud lidstva. Ale to je jen malá poznámka technického šťourala. Rozhodně bych byl rád za více takovýchto inscenací, kde se nechá divákův mozek a představivost pracovat. (23.02.2014)

"Máme pojistky pojistek!" tvrdí generál Bogan a skutečně věří tomu, že k zahájení nukleární války je potřeba souhlasu všech zodpovědných mozků, synchronizovaného otočení klíči a zmáčknutí červených tlačítek. Drobný technický problém však vyšle směrem k Moskvě šest bombardérů, jejichž velitelé jsou vycvičeni ke splnění úkolů a k ignorování vizuálních signálů i hlasových pokynů prezidenta. V Pentagonu se zatím začíná prolínat demagogie a paranoia ("Co když jsou za tím Rusové?") se zoufalými pokusy o záchranu světa. Je to napínavé i mrazivé a závěrečný výčet zemí vlastnících jaderný arzenál dává tušit, že něco podobného nemusí být do budoucna jen filmovou fikcí. (13.03.2010)

Zpochybnění stability míru napěchovaného zbraněmi bylo tématem i původního snímku Sydneyho Lumeta "Selhání vyloučeno" z roku 1964, filmu o tom, jak mylný rozkaz nezvratně namíří americký jaderný bombardér na Moskvu. Remake Stephena Frearse je bohatší o zkušenost jaderné katastrofy v Černobylu, která také byla kdysi naprosto "vyloučená", a o závěrečný výčet zemí vlastnící v současnosti jaderný arzenál. Nečekejte nic akčního, ani bombastického. V televizních kulisách nám George Clooney a spol. mluveným slovem předvedou, že hrozba jaderné války může být reálná v jakékoliv době. (30.10.2010)