Vnútri Llewyna Davisa

Pěkně vyobrazená 60. léta v popředí se stinnou stránkou "bohémského" života barových muzikantů. Více než polovina filmu zdařile kombinuje ono hloubkové vykreslení života nedoceněného hudebníka a do černé situace se hodící černý humor. Vsuvky s kočkou, či Johnem Goodmanem jsou typicky Coenovské a dělaly mi upřímně radost. Problém je, že film nikam pořádně nesměřuje a vyloženě artovský, nebo chcete-li podvratný konec se zdá zbytečně frustrující z hlediska neuspokojené divácké zvědavosti (mizerná katarze). Osobně se mi jeví, že podobně jako u Serious Mana zde chyběl větší počet nápadů, které by zdůraznily, co vlastně chtěl básník říci... (jinými slovy začínám být na Coeny příliš hloupý :) ) 7/10 (28.02.2014)

Nejsmutnější coenovka. Podobně jako Barton Fink nebo Ed Crane, je i Llewyn Davis dalším mužem, který nebyl, chyceným v bizarním coenovském vesmíru, z něhož není úniku. Bratrské duo tentokrát vypráví poněkud tesklivější životní epizodu, stále však zachovávající si svou osobitost i bezmála metafyzický přesah, který výsledek povznáší nad šablonu zaměnitelných hudebních portrétů (například Walk the Line, Crazy Heart apod.). Více v recenzi. (01.12.2013)

Takže ako som tú depku prijal? Hodinka a pol melancholickej nálady, veselých songov o smutných veciach a neveľkých zážitkov malého hudobníka. Hodinka a pol emócií, ku ktorým tak nejak chýba vzťahové pojítko, aby ste si nakoniec uvedomili, že takto to v živote naozaj chodí, že kretén zostane kreténom a jeho kreténstvo mu nevysvetlíte a že niektorí ľudia skrátka nechcú byť šťastní. A že ste sledovali skvelý film. Podobné pocity ako pri pár rokov staršom Serious Manovi, keď vlastne dokonca čakáte, aby ste zistili či sledujete drámu alebo komédiu. Druhá country pecka tento rok, nie síce tak intenzívna ako Broken Circle Breakdown, ale keď vám tú bolesť nikto necpe do ksichtu a môžete ju pomaličky hladať a objavovať, je to hold sympatickejšie. Aspoň teda pre mňa (26.01.2014)

,,JÁ JSEM LLEWYN DAVIS. MEL NOVIKOFF VÁM ASI PŘED MĚSÍCEM POSLAL MOU DESKU. LÍBÍ SE VÁM TA DESKA? CHTĚL BYCH TU HRÁT. A TAKY SI SEHNAT MANAŽERA.…“ /// Hodně muziky. Prej folk… (neříkám tak ani tak…). Umělec. Venku je zima a chudák nemá ani zimník. Umělec. V klubu ho potřebovat nebude … (jakožto důvěřivej Sťůart nečekám žádnej podraz, zvlášť když hraje ,,Five Hundred Miles“)… je tu totiž docela dost muziky – á soráč, to už jsem… no nic, já jen, že na koncíku jsem byl předevčírem, takže jsem chtěl mrknout na nějakej film. S duem Coen+Coen nemívám problém. Většina filmů mě (dokonce!) pobaví! Ale co dělám proboha tady… Vojet Jean? Llewin to už udělal (ne vole druhej …). Ze života lúzra co hraje folk a měl by si na šprcku nasazovat šprcku (aby náhodou nevzniklo nějaký pokračování…) je ZKURVENÁ NUDA! A jestli furt věřím, že se to změní, tak na konci chápu, že jsou situace, kdy by se měli optimisti střílet! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju zvopakovat pravidla pro čuráky. 2.) Su nudná sračka a budu vo sobě točit film. 3.) Thx za titule ,,dod“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.01.2014)

Krásně vypadající příběh odnikud nikam, který vlastně nemá ani zápletku, ani pointu, ani nic jiného, čím se většina ostatních filmů povětšinou vyznačuje. Chápu, že to asi má být spíše taková pocitovka o životě jdoucím pořád v těch stejných sračkách dál a dál, ale mně tam prostě alespoň nějaká základní kostra chybí a bez ní mi to bohužel jako film nedrží. 6/10 (10.03.2014)