Zimnica

Nic. Nic tu nefunguje tak, jak by mělo, atmosféra dost často chybí a ani božská Islandská krajina není samospásná, postavy nejsou ani divné (dost velké mínus), ani zábavné, jenom a pouze pitomé a otravné, dost často i nevkusné (Američané, country Islanďané), pár dobrých věcí se sice zjeví, ale nestačí to, bohužel to nestačí ani na průměr, jelikož závěrečná třetina mě z nějakého neznámého důvodu bytostně nejen míjela, ale štvala. Od spojení Japonska a Islandu se dalo čekat mnohem, mnohem víc. (08.12.2013)

Fridriksson tento svůj film ozvláštnil tím, že z hlavního hrdiny udělal Japonce, který přiletěl na Island, aby navšívil místo, kde zemřeli jeho rodiče, a potkává tam plejádu pitoreskních postaviček. Ale i s Japoncem v hlavní roli je film typicky fridrikssonovský, odrážející islandskou mentalitu a život v tomto nehostinném izolovaném kraji. Užijete si i spousty záběrů nádherné islandské krajiny a tklivého hudebního doprovodu. (10.06.2005)

tento film bol u mňa filmová láska na prvý pohľad! V úvode na troch situáciách minimalisticky no úplne presne vykreslená celá atmosféra Japonska a japonského životného štýlu (aspoň ako ho nazerajú západné civilizácie) a potom jedna z najúžasnejších road movie (fyzických i metafyzických), aké som kedy mal možnosť vidieť (konkuruje jej čiastočne austrálska "The Goddess of 1967"). Spojte mystické a nádherné japonské náboženské rituály a zasaďte ich do prostredia Islandu - ktoré je samotné akoby rituálom prírody - a vyjde vám vizuálne strhujúci, no pritom nesmierne hlboký film plný čudnej mágie. (19.06.2010)

najpristupnejsi, najkrajsi, najfarebnejsi a najlepsie vystavany fridrikssonov film vobec. jedna z ukazok, ze aj ked japonci na dovolenku lietaju vsae inde len nie do skandinavie, predsa len maju so severom europu VELA spolocneho. naladu. odlucenie. melancholiu. japonske mono aware. slast zo smutku. (25.01.2006)

Klasická pohlednice zobrazující svéráz jednoho národa očima příslušníka jiného, úplně odlišného. Tentokrát jde o Island, na který nedobrovolně přilétá mladý Japonec vykonat pohřební rituál na místě, kde zemřeli jeho rodiče. Občasné absurdity islandské mentality a kultury pobavily, ale jinak jde o chatrný soubor příliš mnoha příliš kratičkých a nicneříkajích situací. (13.04.2012)