James Bond: Špión, ktorý ma miloval

Ďalšia výborná bondovka, tentoraz Bond zachráni svet pred hrozbou tretej svetovej vojny ktorú chce vyvolať zloduch Stromberg, ktorý sa sám skrýva vo svojom paláci pod vodou, odpálením rakiet na Moskvu a New York. Skvelá vedľajšia rola Richarda Kiela ako čeľusti. Zábavný Bond, ktorý prvýkrát predstavil geniálneho zloducha Jaws a s ním nezabudnuteľnú scénu v egyptských ruinách. Hlavný zloduch Stromberg zas tak výrazný nieje, ako by mohol byť. (05.02.2015)

Tak som sa po dlhej dobe konečne vrátil k agentovi 007. Naposledy som film hodnotil ešte niekedy minulý rok a podľa viacerých reakcií a aj hodnotení bol "The Spy Who Loved Me" jeden z najlepších. Ja som osobne počas minulých dvoch filmov nebol z Rogera Moora nadšený a vôbec som z neho nemal pocit, že by zachytil správnu charizmu Jamesa Bonda, no reálne by som povedal, že za za mínusy v tých filmov som považoval víziu režiséra, ktorá bola viac komická a nepasovala mi tam. A aj tu máme trošku komédie, no je to oveľa sofistikovanejšie a lepšie to dopĺňa film ako taký. Mám pocit, že to funguje dobre a viac sa sústredíme na akciu a aj príbeh... príbeh, ktorý je v tomto filme veľmi zaujímavý a konečne som mal pocit, že sme sa vrátili do James Bond filmov. Plus aj romanca v tomto filme funguje vynikajúco a Moore s Barbarou Bach sa skvele dopĺňajú. Tento film budem môcť ohodnotiť ako jeden z mojich obľúbených. Zloduch je skvelý a jeho človek - "Jaws" ešte lepší. A teším sa na neho aj v ďalšom filme. Takže spokojne hovorím, že tohto Bonda vám všetkým určite odporúčam vidieť. Stojí za to. Dokonca aj vizuálne efekty sú na oveľa lepšej úrovni. A držia sa aj po rokoch. Až na pár výnimiek. Tak dúfam, že budeme takto pokračovať aj v Moonraker. Hodnotenie: A- (27.04.2017)

Tříletá pauza tomu rapidně pomohla a ačkoli je tentokrát scénář, trpící asi tuctem přepisů, řádný kripl, z The Spy Who Loved me se pro mě stává zástupce TOP3 dosavadní trojice bondů. Dělící se o druhé až třetí místo s Majesty's Secret Service ve chvostu za Goldfingerem. Může za to zejména úcta produkčního týmu k práci scénografa Kena Adama, jež dostal po usilovné a neustávající práci na všech předchozích dílech bianco šek na tvorbu exteriérů i interiérů a mohl se tak vyřádit jak kreativně, tak ve vší velkoleposti. Ať už pak Ejzenštějnem inspirovaná kancelář generála KGB, tajná základna britské tajné služby pod Abú Simbelem, monstrózní tankér-ponorkolap či famózní stavba podmořského Atlantis v sobě uchovávají přesně ten kreativní dobový esprit technologického pokroku kombinovaného s novátorskými designy, jakým jsou bondovky proslulé. Navíc závěrečný ponorkový šmajchlkabinet je jedno z nejútulnějších míst filmového plátna, ve kterém bych se dokázal pohupovat celé dny. Tentokrát opravdu můžete vesele ignorovat toho trapnýho dědka v saku a tu gumovou pannu, která se vás snaží přesvědčit o něčem, co nedokáže ani vyslovit. Zde si jde totiž naplno užít hlavně to prostředí, kde se to odehrává i trnout u divokých akčních scén, na kterých se nešetřilo. Své o tom ví Leicesterské kino, kde se film promítal v premiéře i za asistence prince Charlese a během úvodního seskoku z hory se nevědomky celé osazenstvo v tichosti strnule postavilo. (18.08.2019)

Typický příklad bondovky, ve které není podstatný ani tak příběh jako celkové pojetí a nápady. Zápletka je vskutku primitivní, záporák nic moc, ale akční scény jsou na špici. Už samotná úvodní sekvence na lyžích vypadá výborně, pak se v půlce filmu objeví auto obojživelník a v závěru je 40 minutová juchanda plná střelby a výbuchů. Imho zabiják Jaws není špatný, ale viděl jsem lepší. (27.01.2007)

Po dvou veskrze sympatických a víceméně podařeně komediálních Bondovkách s Rogerem Moorem je to krok směrem k nezajímavé šedi. Přitom má tahle Bondovka dva klady. Veskrze sympatickou ruskou agentku a skvělé entrée padoucha. Teda bylo by skvělé, kdyby dávalo z jeho pohledu nějaký taktický smysl, což nedává. Jinak je ovšem padouch o ničem, působí na mě prostě jako random dědek. Zbytek filmu si rozhodně nebudu pamatovat, snad jen, že tam byly ponorky. Zbytek je totiž bondovská klasika -> trapný padouchův poskok, co jen tak neumře a vždy je tam, kde potřebuje být, dějová rozháranost vedoucí k naprosté absenci napětí, autíčko, co umí střílet a jezdit pod vodou, triky, co řvou, že jsou triky, řada scén, které jsou prostě jen pitomé, zase žraloci, zase lyže, zase spousta vody a neochota kohokoliv nějak efektivně ohrozit Jamese Bonda. Já nevím, proč se zrovna u téhle série tak strašně toleruje, že je to pořád to samé. Za zmínku určitě stojí honička ad absurdum v půlce filmu, ta pobavila. Tenhle díl má ovšem jedno nové negativum, a tím je hudba. Ta byla pod taktovkou Johna Barryho vždy hlavním kladem, zde je pro mě jedním z hlavních záporů. Strašná titulní píseň, která nemá s Bondem vůbec nic společného a je to prostě jen rutinní pop song (spojte ty nejsladší popiny od Paula McCartneyho, Freddieho Mercuryho a Michaela Jacksona a dostanete tohle) a doprovodná hudba často jede ve stylu nějakých italsko-francouzských komedií s nevkusnými synthy a funky kytárkou. A ani citace Lawrence z Arábie to nezachrání. (14.02.2021)