Vrah prichádza v noci

Daria Argenta znám jen podle jména. Tohle není žádnej "majstrštyk", nicméně se mi to docela líbilo. Ze začátku svěží, později detektivní (i když s několika podivnými dedukcemi), hrerecky v podstatě přijatelné. Krev mi moc nevadila, užil jsem si některé zajímavé záběry (stůl v restauraci, koberec.) Celkově 70%. (14.11.2005)

Non ho sonno dává po vizuální stránce v mnohých okamžicích vzpomenout na Argentovy majstrštyky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Bohužel je ale příběh spíchnutý hodně přežhavenou jehlou a některé logické kiksy jsou nepřehlédnutelné, ba co víc, tlučou do očí silou nebývalou. Škoda. Bylo tu našlápnuto k opravdu velmi kvalitnímu giallu. (27.05.2009)

Sympatické giallo má nejnapínavější úvod, kdy zoufalá prostitutka prchá od muže spojeného s dávnými vraždami. Sice jsem nějak nepobral, jak se dostal do jedoucího vlaku, ale výsledek jeho pomsty byl krvavě brutální. Scéna, kdy přítelkyně zavražděné vychází svižně z nádražní budovy do nočního deště, připomene úvod ze Suspirie. Max von Sydow exceluje v roli bývalého komisaře. A pak už autoři vodí diváka za nos, aby si tipoval, kdo je vrah. Vraždy jsou vesměs drsnější, nejbrutálnější je použití hudebního nástroje a rozmlácení obličeje o zeď. Závěrečná střelba je rovněž šťavnatá. Interiéry starých domů připomenou 70. léta, kdy si v podobných italské filmy libovaly. A samotnou kapitolou je opět skvělý Goblin... Dnes bych váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec ale původní hodnocení ponechám. (11.05.2023)

Postavy nesympaticke a naozaj dost tupé.Scénar bol riadne nedomyslený a herci príšerní.Vraždy boli krvavo-efektné.Kamera bola na slušnej úrovni ako u Argenta som zvyknutý.A nemožem zabudnut na Goblinovu hudbu,bola slušná.Film bol rozťahaný a preto stopaž bola príliš dlhá.Zatial najhorší Argentov film,ktorý som videl.Vobec ma nebavil a to už mam z gialla niečo napozerane. (24.11.2014)

Nejpříznačnější pro tenhle film je pro mne jeřábový záběr obeplouvající Vincenzův dům: Když začal, očekával jsem, že půjde o další z ukázek virtuózního vedení kamery, jakou je třeba slavný kamerový oblet domu v Tenebre, ale ouha - záběr je velmi brzy utnut a nic výjimečného se před divákem neodehraje. Vrah přichází v noci je snímkem, kterým Argento odpovídal na fanouškovské žadonění o další giallo ve stylu Tmavě červené a v první půlhodině to kupodivu opravdu vypadá, že režisér bude schopen zadání vyplnit - scény ve vrahově domě, ve vlaku a na parkovišti u nádraží jsou natolik inscenačně důmyslné (a skvěle nasvícené), že se jim - ve spojení s opět skvělou hudbou od Goblinů - daří vytvářet onen znepokojivý pocit, že prostředí, v němž se postavy pohybují, je permanentně ohrožuje, s obdobnou intenzitou jako v Argentových nejlepších dílech. Další vývoj je však spíše zklamáním - nejen proto, že se v něm Argento snaží klást větší důraz na klasické vyprávění, což mu nikdo příliš nešlo, ale bohužel pak film ztratí i kus původní stylistické bohatosti. Vynikající "kobercová" scéna a závěrečná likvidace vraha (byť odhalení jeho motivací patří k nejpitomějším momentům Argentovy filmografie) mne přesto nutí Non ho sonno trochu nadržovat a vytáhnout jej na nadprůměrné hodnocení. Být to Argentův poslední film, mohli by jeho fanoušci být dnes spokojení, že se mistr rozloučil se svým řemeslem důstojně. (27.04.2013)