Vrah prichádza v noci

Zrejme najlepší Argento poslednej dekády. V podstate klasické giallo s dodržanými pravidlami žánru (vraždy nevyšetruje klasický policajt, na prevedenie vrážd je kladený väčší dôraz než na logiku príbehu a pod.). Problém je že je tu už moderné prevedenie (bez farebných orgií) a tak niektoré logické prešľapy sú až do očí bijúce - napr. ako sa mohol vrah tak rýchlo ocitnúť vo vlaku, keď obeti volal ešte z izby, a tá vtedy už vo vlaku sedela... Našťastie to ale celé zachraňujú skvelé scény, jasne dokazujúce Dariov rukopis - nájazd kamery po koberci v divadle s hudbou Goblins, alebo rozhovor s odrazmi tvári na skle pohára). Taktiež koniec môže byť pre neznalého diváka sklamaním - taký expresný koniec sa dnes nenosí, teraz je v móde dlhý finálny súboj zo zloduchom. Na to Dario vždy kašlal, zaujímavé že tu mi to opäť nevadilo, zato u Tretej matky (Matka slz) už áno... celkovo som presvedčený že Vrah prichádza v noci je vydarenejší a viac "argentovský" film než La Terza Madre (2007) (29.08.2008)

Giallo žije. Argento mne nezklamal ani v novém miléniu. Kriminální příběh proložený nekompromisně brutálními scénami vražd a výborným soundtrackem od Goblinů. Trošku se vytratila ona těžko definovatelná atmosféra temné hrůzy klasického "žlutého žánru", ale to je asi tak všechno, co mi u Sleepless chybělo. Možná i proto, že už mám přece jen nakoukáno a znám pranýřované "nešvary" nejen Argentovy tvorby ale obecně gialla jako celku od pouze mnohdy načrtnutého příběhu až k nedokonale promyšleným vraždám, kde maniak vraždí prakticky kdykoliv a kdekoliv, neviděn, nepoznán. A vůbec mi to nevadí. Vrah přichází v noci se za tuto hranici mé tolerance ale přece jen lehce posune, a to díky závěrečnému rozuzlení a odhalení vrahovy identity. Ale opravdu jen lehce, čtyři. (22.07.2015)

Sympatické giallo má nejnapínavější úvod, kdy zoufalá prostitutka prchá od muže spojeného s dávnými vraždami. Sice jsem nějak nepobral, jak se dostal do jedoucího vlaku, ale výsledek jeho pomsty byl krvavě brutální. Scéna, kdy přítelkyně zavražděné vychází svižně z nádražní budovy do nočního deště, připomene úvod ze Suspirie. Max von Sydow exceluje v roli bývalého komisaře. A pak už autoři vodí diváka za nos, aby si tipoval, kdo je vrah. Vraždy jsou vesměs drsnější, nejbrutálnější je použití hudebního nástroje a rozmlácení obličeje o zeď. Závěrečná střelba je rovněž šťavnatá. Interiéry starých domů připomenou 70. léta, kdy si v podobných italské filmy libovaly. A samotnou kapitolou je opět skvělý Goblin... Dnes bych váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec ale původní hodnocení ponechám. (11.05.2023)

Teraz je polnoc a ja sa v mojej posteli zmietam a bojujem... Ráno o jednej sa farmár baví ako malý chlapec. Rýchlo podreže prasati hrdlo. Víťazne opúšťa bitvu. Ráno o druhej zakikiríka kohút. Nástroj jeho piesne spríjemňuje vražednú rozkoš. Ráno o tretej farmár zahrdúsi kuracie mláďa. Povie: Nenechá ma vyspať. Teraz už nepočuje ani muk. Ráno o štvrtej pri dverách pradie mačka. Ľadová kúpeľ v bazéne zaraz ju utopí. Ráno o piatej zajačik rozmačkaný zaživa. Zajačimi zubami kúše a bráni sa, ale nakonec príde nazmar. Ráno o šiestej chytí dlhú labutiu šiju. Keď ju odsekne od hlavy, vie že jeho posledný nepriateľ je mŕtvy. Farmár leží vo svojej posteli, môže konečne zaspať. *** (05.02.2016)

Nejpříznačnější pro tenhle film je pro mne jeřábový záběr obeplouvající Vincenzův dům: Když začal, očekával jsem, že půjde o další z ukázek virtuózního vedení kamery, jakou je třeba slavný kamerový oblet domu v Tenebre, ale ouha - záběr je velmi brzy utnut a nic výjimečného se před divákem neodehraje. Vrah přichází v noci je snímkem, kterým Argento odpovídal na fanouškovské žadonění o další giallo ve stylu Tmavě červené a v první půlhodině to kupodivu opravdu vypadá, že režisér bude schopen zadání vyplnit - scény ve vrahově domě, ve vlaku a na parkovišti u nádraží jsou natolik inscenačně důmyslné (a skvěle nasvícené), že se jim - ve spojení s opět skvělou hudbou od Goblinů - daří vytvářet onen znepokojivý pocit, že prostředí, v němž se postavy pohybují, je permanentně ohrožuje, s obdobnou intenzitou jako v Argentových nejlepších dílech. Další vývoj je však spíše zklamáním - nejen proto, že se v něm Argento snaží klást větší důraz na klasické vyprávění, což mu nikdo příliš nešlo, ale bohužel pak film ztratí i kus původní stylistické bohatosti. Vynikající "kobercová" scéna a závěrečná likvidace vraha (byť odhalení jeho motivací patří k nejpitomějším momentům Argentovy filmografie) mne přesto nutí Non ho sonno trochu nadržovat a vytáhnout jej na nadprůměrné hodnocení. Být to Argentův poslední film, mohli by jeho fanoušci být dnes spokojení, že se mistr rozloučil se svým řemeslem důstojně. (27.04.2013)