Chlapčenstvo

Boyhood je hodnoverny, bez tragickych zvratov, zo zivota a detailne vykresluje kazdodenne problemy chlapcenskeho zivotneho obdobia. A zabera to! Linklater to vie ako nikto iny, navyse si rozrobi robotu na 12 rokov:) Niekto moze frflat, ze nuda, mne sa pacilo hlavne caro tohto obdobia, navyse ocenujem systematickost, aka tu este nebola a samozrejme reziserske remeslo. (05.05.2015)

Napsat a natočit tříhodinový film o neuchopitelném životním Ničem si může dovolit asi jen tvůrce, který už přesně o tom samém stvořil nejednu perfektní konverzačku. A Richard Linklater dokazuje, že v jeho podání není uvěřitelná jen dospělost, vztahy a definitivní zrání, ale i sto a jeden pocit nejranějšího uvědomění si svého nedětského já. Občas na více, občas na méně intenzivní strunu, ale pokaždé z příběhu, který jsme prožili my, náš soused v lavici nebo kamarád, který naším životem jen tak proletěl, aby ho zdánlivě nenávratně ovlivnil a my ho přesto už nikdy neviděli. A právě tady, s pozitivními i negativními otcovskými figurami, s všudypřítomnou mámou, která jedinkrát neřekne "mám tě ráda" a přesto svoje city nesčetněkrát prokáže, tam roste z kluka něco víc. Možná dokonce chlap. Možná jenom obyčejnej přizdisráč. A možná někdo, kdo si chce při letu životem jen sáhnout po troše vlastního štěstí. (19.07.2014)

Dá se věrohodně zachytit stárnutí na filmovém plátně než jak to dokázal Richard Linklater a to v projektu na kterém pracoval 12 let se stále stejnými herci? Klobouk dolů, protože film působí dějově naprosto dokonale a zcela uvěřitelně. Prostě divák sleduje dospívání jednoho trošku zvláštního kluka. Nejvíce mě bavily kromě krásného (ne)konce scény s věčně opilým Billem, který se stal na nějaký čas otčímem. 75% (14.09.2015)

Dvanáct let natáčený film o životě jednoho obyčejného kluka se nezaměřuje na zlomové okamžiky, ale naopak jen na drobné epizody, které se důležitých momentů pouze dotýkají. Některé segmenty jsou pak i zcela „nedůležité“ pasáže, drobné rozhovory o ničem. Možná v tom tkví největší síla a největší slabina filmu, kdy si dovedu představit, že pro některé diváky bude Boyhood naprosto nesledovatelný. Zatímco trilogie „Before...“ byla ohraničená dvěma postavami a setkáváním po letech, zde se postavy objevují a mizí takřka bez vysvětlování, protože se ocitáme vždy v „náhodných“ okamžicích Masona života. Navíc univerzální milostný příběh je nahrazen ještě univerzálnějším (a o to víc problematickým) procesem stárnutí. Ukazování banality a všednosti života je ale ve své jednoduchosti alespoň pro mě naprosto fascinující. Netýká se to jen při sledování fyzické proměny, ale hlavně proměny názorů a postojů, k čemuž dochází vždy velmi nenásilně. Plynutí času zprostředkovává i skvěle vybraná hudba (diegetická i nediegetická) a občasné zmíňky o důležitých událostech posledních několika let (Harry Potter, Obama). Boyhood je zřejmě první časosběrný fikční film, ale rozhodně to není nějaký podivný experiment. Vše nějakou záhadou funguje, a to včetně takřka tříhodinové stopáže. Každopádně je to spíše festivalová věc a v běžné kinodistribuci si to moc představit nedokážu. (21.02.2014)

Neuvěřitelné, jak může obyčejný život udělat takový průlom v kinematografii. Dvě a půl hodiny prostého žití a obyčejných situací. Výběr těch správných okamžiků, i když né vždy byly zrovna zajímavé, a současně růst hlavní postavy dokáží divy. Rád bych ještě zvedl palec pro skvělého Ethana Hawkea, který v průběhu filmu perfektně "zraje" ve správného fotra. Skvělý zážitek, těch dvanáct let natáčení za to stálo. /80%/ (Kino) (29.09.2014)