Chlapčenstvo

Je to dosť dobrá dráma od Richarda Linklatera. Má zaujímavý príbeh o chlapcovi, ktorý žije so svojou sestrou a rozvedenou matkou a chystajú sa odsťahovať do iného mesta, aby si matka mohla urobiť školu, čo sa deťom ale moc nepáči, keďže chcú čo najviac času tráviť aj so svojim skutočným otcom. No aj tak sa tým moc nezmení a tak chlapec v priebehu rokov dospieva a prežíva všetko dôležité, čo aj jeho rovesníci. Spracovanie sa mi páči, určite musím pochváliť tento originálny a skvelý nápad na točenie filmu v priebehu dlhých rokov, kedy herci prirodzene starnú, ako aj ich postavy, takže to celé pôsobí nielen realistickejšie, ale aj tak osobnejšie, kvôli čomu ma to vtiahlo a všetko som im to veril. Jedine ma trochu mrzí, že film neobsahuje ani jednu zásadnú scénu, skôr to pôsobí tak vyrovnajšie a paradoxne ani hlavný hrdina mi nesadol až tak moc, ako by som chcel, jeho postava síce bola celkom dobre zvládnutá, no viac mi sadli všetky výraznejšie okolo neho. Ale aj tak sa je rozhodne na čo pozerať, dej pôsobí po celý čas dostatočne zaujímavo, aj keď je vlastne len zo života a tak si v tom každý nájde aj viacero svojich vlastných skúseností, má to výbornú atmosféru, plno zaujímavých postáv, pričom ma bavili hlavne všetky tie rozhovory s otcom a tá dĺžka nie je ani najmenším problémom, tie necelé tri hodiny prejdú ako nič. Takže ma to skutočne bavilo od začiatku až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, ako som spomínal, jedine ten hlavný hrdina mi až tak dobre nesedel, ale Ethan Hawke ako otec je tu perfektný, k tomu Patricia Arquette ako matka, získala si ma aj postava sestry a k tomu ešte plno výborných menších postáv. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Richard Linklater toto ovláda bezchybne, takže tu mu nemám čo vytknúť. Na tento film som sa veľmi tešil, nielen kvôli tomu nápadu, ale hlavne preto, že Linklater je talent a síce sa neubránim čiastočnému sklamaniu, hlavne po jeho perfektnom Pred polnocou, z ktorého som bol úplne nadšený som už čakal zbytočne mnoho, ale aj tak je to stále vydarený film, ktorý by si mal pozrieť každý filmový fanúšik. 77% (06.09.2014)

Svým způsobem opravdu jedinečný film, který toho o dospívání a mysli mladého kluka řekne více, než kdejaký psycholog. Neopakovatelný styl natáčení se navíc Linklaterovi totálně vyplatil a k hlavním postavám má divák díky jejich stárnutí přeci jen o něco blíže, než normálně. Jen škoda trochu přemrštěné stopáže a pár větších časových skoků, ale jsem si jist, že i to si napodruhé sedne mnohem víc.90% (01.08.2014)

Časosběrný styl je bohužel jediným skutečně zajímavým prvkem filmu. Jinak se jedná o sled událostí jako vystřižených z domácího videa kohokoliv z nás, což skutečně není potřeba prezentovat nikde jinde než v nudném kruhu rodiny. Pro větší přehlednost mohly být časové skoky doplněny letopočtem, ale čert vem diváka. Během projekce mi navíc došlo, že ani z té revoluční časosběrnosti nejsem tak na větvi a naskočilo mi hned několik případů, kde precizní masky nebo přesný výběr typově podobných herců odvedl tu samou práci. Jenže tady to musíme opěvovat, protože šlo přeci o 12 let! Celkově žádná sláva, ale těch pár momentů, které v plné nahotě ukazují, co se stane (přímo i nepřímo), když ho chlap vytáhne pozdě, mi to alespoň částečně vynahradilo. Děti? Nikdy! (22.12.2014)

jeden z tych filmov, ktore vas navzdy zmenia. Nezmenia vas od zakladov, nezmenia vas ani vo velkej miere, nezmenia to, ze date vypoved v praci, ze odidete zo skoly... zmenia iba drobunky kusok vo vasom srdci, vo vasom mozgu, vo vasom pohlade na svet. A pritom si to ani nemusite uvedomovat. Takuto velku moc ma film. Umenie. Kultura. Mam dalsi sen. Stretnut osobne Linklatera a porozpravat sa s nim, pochopit jeho zmyslanie, jeho genialitu. Pravdepodobne sa mi to nikdy nesplni, ale snivat je krasne :) (05.11.2014)

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)