Hunter x Hunter

Příběh zdaleka nekončí a já mám pocit, jako bych už dokoukala čtyři seriály. Minimálně jeden z nich (ten o pavoukovi) má ode mě pomyslných 5 hvězdiček. Mangu nečtu, ale věřím, že na něj bude ještě navázáno. Celkově je to jedno z nejlepších shounen anime, co jsem měla tu čest vidět. Jak zmiňují i jiní, velkým plusem je, že se tady s ničím zbytečně ne**rou, nebojí se prolévat krev a amputovat končetiny (až mi párkrát běhal mráz po zádech). Hlavní záporák vlastně není tak úplně záporák (a bohužel už dávno není tak úplně hlavní), každopádně nejprve v náznaku a pak naprosto neskrývaně projevuje své úchyláctví až tak, že mě to na jednu stranu děsí, a na druhou děsně baví. po nějakých 70 dílech si dám chvíli pauzu. Nechci konec dohonit zas tak rychle. A když se tam objevil ten obří brouk, tak i moje nadšení trochu klesá. 30.7.2013: Tak jsem to nevydržela a dokoukala jsem všechny dosud vyšlé díly. Mutující mravenci jsou zpočátku opravdu nudní, ale s posledními pár díly jsem opravdu opět nadšená. Atmosféra přitvrzuje a tuším, že by se mohla brzy přiblížit té po 50. dílu. 8.10.2015: A jéje. Trvalo koukám přes dva roky, než jsem se dokopala, abych to dokoukala. Konec je opravdu superintenzivní. Ano, zajímalo by mě, co je ještě potom, ale neumírám zvědavostí. Výkyvy v kvalitě jednotlivých dílů mě nějak vyčerpaly. Abych to shrnula, toto je must-see jak po začátečníky, tak pokročilé ve sledování anime. Ale ten opening... ten opening vyhrává titul nejotravnější melodie desetiletí. Blázníte? skoro sto padesát dílů beze změny? Chcete, aby si děti vystřelily mozek z hlavy?! (25.07.2013)

Neviděl jsem původní HxH, ale tenhle je naprosto úžasnej. První díl vypadá spíš jako chytřejší zábava pro děti, kde se hlavní hrdinové účastní zkoušek na profesionální lovce. Chvíli je to běžná sranda, ale jakmile začnou ostatní účastníci zkoušek umírat, tak se k dobrodružství začne přidávat i vzrušení z lovu, které jsem nikde jinde neviděl. Něco jako když se v šachách připravujete pár dní na soupeře a čekáte, že udělá v patnáctém tahu chybu. Jak taháte a blížíte se k onomu tahu, tak vzrušení neustále roste. Zahraje to? Nezahraje něco jiného? Nepřipravil se na mě taky? to vše Vám běhá hlavou. Uplyne čtrnáctý tah a už jste jen blízko k výhře. Pak se už jen snažíte zamaskovat vaši nervozitu a necháváte plynout čas, který rázem běží tak pomalu. A pak veškeré vzrušení vyvrcholí, když opravdu udělá tu očekávanou chybu. Slast, která je odměnou za tu dlouhou přípravu, se rozlije tělem. Něco takového je lov a seriál Vám to na Vás krásně přenese i bez větší snahy. Jediné, co bych vytknul, je část s Phantom Trupe, protože je to tam děsně ukecaný a přestože to v manze vypadalo asi dobře, tady človék nemá moc čas se zamýšlet nad každou předpovědí jednotlivým členům. (02.06.2013)

Tentokrát bez jakéhokoliv "vyššího cíle" - většinou bez světa v ohrožení (a arc se světem v ohrožení je nejslabší částí), bez jasné motivace pro všechny přítomné směřovat k cíli - prostě jen interakce silných a sympatických postav. Emoce jsou tentokrát mnohem osobnější, nezatížené zodpovědností přesahující hrdiny, kteří můžou bojovat sami za sebe - což je pro mě v anime docela příjemné oživení. Ke konci to bohužel trochu vyhnije, začne být repetitivní a neurčitost pravidel se začíná projevovat vhazováním nových a nových prvků, takže to začíná být místy otrava - ale silné momenty jsou silné velmi. (24.12.2018)

Před devíti měsíci jsem se vydal na cestu zvanou Hunter x Hunter. Dnes jsem úspěšně tuto jízdu zakončil ohodnocením poslední epizody a ničeho nelituji. Nejsem příliš znalý, co se anime týče, ale tohle je zatím to nejlepší, které jsem viděl. A ačkoliv je příběhově a atmosféricky nestálé a nálady se mění rychle, jde o zážitek, který jsem si celou dobu užíval, jak jen to šlo. Ať už jsem sledoval veselý a světlý Greed Island nebo pochmurný a temný Yorknew City, vždy jsem rád poznával svět, který mi anime nabízí, a hlavně jeho postavy, z nichž některé se staly mými velkými oblíbenci. Kurapika pro svou odvahu a odhodlání. Hisoka pro svou vypočítavost a nepředvídatelnost. Machi pro svou krásu, tajuplnost a chladnost. A několik dalších. Celý příběh je více či méně sledován pohledem Gona a je doprovázen jedním z nejlépe napsaným přátelstvím, které jsem měl tu čest vidět. Není to dokonalé, to rozhodně ne. Ovšem svou jedinečností a odlišností si to získalo nejen můj zájem, ale i jakýsi obdiv, který jsem ztratil u jiných sérií a žánrů. Svou komplexností a propracovaností mě dokázal seriál přesvědčit o tom, že mu můžu odpustit občasné zkraty v příběhu či fakt, že některé věci v něm nebyly plánovány. Nen je možná komplikovaný a musíte u jeho vysvětlování dávat dobrý pozor, ale když se do něj na chvíli ponoříte, tak už se nedostanete ven. Mluvil jsem o jakési atmosférické nestálosti, ale ani to nemůžu brát jako velkou chybu. Právě naopak. Musím pochválit, že se zde přirozeně střídají nálady, a to v divákovi může evokovat různé emoce během chvíle. Strašně moc bych chtěl, aby příběh pokračoval. Bohužel teď nezbývá než doufat v to, že to jednou přijde. 11/10 (24.08.2022)

Nový HxH je podobný případ jako nový Fullmetal Alchemist. Poté co původní seriál vyšuměl do jakéhosi závěru navzdory tomu, že manga vycházela dále, dostavila se o několik let později u pánů a dam ze studia Madhouse potřeba příběh dovést až do zdárného konce podle předlohy a eliminovat fillery, respektive trochu volnější epizody, jimiž byla napuštěna původní verze. Výsledek? Seriál od začátku ubíhá stylem „to, co v původním anime trvalo dvě epizody, tady dáme do jedné, ať tu nezadaptovanou část příběhu co nejrychleji doženem”, což znamená, že tvůrci na začátku leccos vypustili, značně zrychlili nebo pozměnili. Ať už návrhy postav, množství krve (značná cenzura) nebo dabéry postav. Proto si myslím, že člověk, jenž mangu nebo původní anime nezná, si úvod s hunterskou zkouškou tolik neužije. Chyběla mi tam ona napínavá, hutná atmosféra z původního seriálu, chybělo mi tam více prostoru na představení postav (skoro mi přišlo, jako by je tvůrci představili stylem „čau, já jsem Kurapika a chci se mstít” nebo „nazdar, jsem Leorio a budu tu hrát roli šaška”). Po Zkoušce a výpravě za Killuou ovšem tempo zvolňuje, postavy dostávají více prostoru na získání sympatií a i té krve začíná přibývat (nezměnili náhodou čas vysílání?), díky čemuž se v mých očích celková kvalita začíná blížit kvalitám původního seriálu, v novoyorcké části se mu téměř vyrovnává a v Greed Islandu jej dokonce překonává (byť i u tohohle remaku považuji Greed Island za jednu z těch slabších částí seriálu). Na onu očekávanou část se zmutovanými hmyzáky jsem si musel nejdřív trochu zvykat, ale po několika dílech jsem se na tu správnou vlnu chytil a dokázal si i tuhle část užít díky krásně hutné atmosféře a sympatickým záporákům (Neferpitou ftw!). Právě postavy jsou jednou z hlavních předností HxH, díky nimž seriál stavím mezi špičku šónenu. Postavy sice do jisté míry naplňují nepsané tradice postav šónenu, ale zároveň nejsou jasně kladné nebo záporné, nestojí pořád na jedné straně barikády, nepůsobí dojmem tvorby přes šablonu a umí překvapit. Líbí se mi Togašiho nápady, odhodlání zabíjet klaďase a nešetřit násilím. Líbí se mi, že v seriálu nejsou ani fillery, ani roztahané souboje s mnoha flashbacky na několik dílů. Je mi proto opravdovou záhadou, proč si třeba takový Fairy Tail získal o mnoho větší popularitu než HxH. (01.04.2012)