Odpojiť

Neskutečná podpultovka, která překvapí způsobem nevídaným. Podobně artově šmrnclé jako 21 Grams, nebo Crash. Rozostřené neonové záběry, spletenec příběhů, konfrontace hlavních postav, několik silných emocionálních scén a éterická hudba. Crash je vizuálně vycizelovanější, 21 Grams je syrové a dirty, ale Disconnect má internet a ten tady hraje prim. (25.07.2014)

Každopádně je to aktuální téma i když dnes už je všeobecně známé právě i mezi tou nemladší populací, takže celkem nic novátorského pod sluncem. Škoda docela dobrého potenciálu, který film bezesporu měl, kdybych neměla pocit, že jsem od začátku jak vedená na provázku jedním směrem bez jediné odchylky, kdy bylo jasné, kam se to bude asi odebírat a to celé podtržené evidentní emocionální podbízivostí, která gradovala v té finální části až do neskutečna. Po herecké stránce nemám nejmenších výtek až na jednu. Absolutně jsem nepochopila, co donutilo takový herecký formát jako je Michael Nyqvist, jít do role, kde se mihne tak krátce, že jsem se musela podívat do obsazení, jestli jsem se náhodou nespletla. Ale navzdory všem mým výtkám se mně dívalo na Disconnect velmi dobře a za zhlédnutí určitě stojí. U mě je to silnější trojka. (12.09.2013)

Zajímavá, moderní mozaika příběhů, kterou spojuje motiv sociálních sítí. S odstupem času se nabízí přímé srovnání s Men, Women & Children. Reitmanův film, jako velice těsný vítěz, má dle mě o malinko zajímavější charaktery, kdy jejich životy působící více "realističtěji", neboli více samostatným dojmem a méně tím, že slouží pro nějaký větší filmový příběh. Tím ale nemohu Disconnectu vyčítat samoúčelnost, či vyumělkovanost, právě naopak. Disconnect má v podstatě ty samé přednosti jako Men, Women & Children, což je pro režiséra-dokumentaristu jistě úspěch. Je zvláštní, jak obtížně se bojuje s něčím, čemu se člověk nemůže postavit tváří v tvář... 8/10 (27.02.2015)

Malý nenápadný film, který si ovšem diváckou pozornost rozhodně zaslouží. I když s přehnanými ambicemi ve scénáři rozehrál hru, kterou nemohl vyhrát. Na hraný debut přesto velmi vydařené. Televizní reportérku až moc intenzivně začne zajímat příběh mladíka, který se před web kamerou uspokojuje, pak tu nerozvážný školácký vtípek dožene samotářského hocha k pokusu o sebevraždu a v neposlední řadě tu máme manželský pár, který se každý po svém vyrovnává se ztrátou dítěte. Pojítkem jsou tu média – v první linii je jejich vliv zřetelný, ve druhé se legrace odehraje přes falešný účet na sociální síti a v té poslední on hraje online hry a ona se stane lehce závislou na podpůrné chatové skupině. Samozřejmě se postupně některé z linií prolnou. Opírají se tak o trend podobně narativně vyprávěných látek (Babel, Crash, Magnolia), škoda jen, že chybí hlubší přesah nebo jen jakékoliv ozvláštnění. Izolace, riziko zveřejňování informací, nevinná zábava. Témata, která si režisér Henry Alex Rubin a scénárista Andrew Stern vybrali, zpracovávají místy se sebejistotou zkušených borců, jindy se zoufale točí v kruhu a někdy jsou velmi povrchní a až moc využívají náhod a končí tak nějak nedořešeně nebo pouze na efekt. Poselství tak mnohdy vypadá asi tak, že se k sobě máme chovat hezky, máme komunikovat a víc si všímat, s kým je moje dítě dennodenně na chatu. Ve finále tak poměrně tezovitá záležitost, která ale solidně utíká, předkládá velmi dobré herce (s hůře napsanými postavami) a vcelku trefně pojmenovává nešvary dnešní doby!! 75% (19.11.2013)

Režisér Henry Alex Rubin ve svém opravdu silném celovečerním debutu navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů, jakou byla slavná Magnolia či později neméně zásadní Crash, nejblíže má ovšem k tvorbě Alejandro Gonzáleze Iñárritua, neboť stejně jako on své mozaikovitě skládané příběhy několika svými osudy se proplétajících hrdinů navazuje na stuhy neodvratných katastrof propletené s katarzemi tragických vyústění. Leitmotivem je pak vina, která mnohdy nekoresponduje s trestem, odpouštění na prahu smrti, v tom se oba tvůrci mimořádně shodují. Iñárritu je ovšem tvůrce výjimečný, který dovede svým filmům vtisknout punc mimořádnosti a do filmových polí otisknout nezměrnou přidanou hodnotu, což o Rubinovi nelze říci s absolutní jistotou. 21 gramů či Babel jsou filmy jedinečné, Disconnect ,,jen" vynikající. Možná přidaná hodnota je pak motiv moderních počítačových technologií a komunikace jejich prostřednictvím, což je zajímavé nóvum, spojující Disconnect s pozdějším Men, Women & Children, který popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem Internetu a sociálních sítí, Disconnect pak tuto proměnu interpretuje coby negativní a vyzdvihuje především rizika světa ,,on-line". Po formální stránce převládá civilnost a dokumentární stylizace, formální ozvláštnění představují přímo do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór. Zajímavé herecké obsazení a dobrá práce s hudbou, která zahrnuju především žánr post-rocku (skvěle trefující můj hudební vkus). Henry Alex Rubin natočil velmi povedený debut. Těším se na jeho další film... (15.01.2015)