Mrtvá trať
Into Oblivion
Obsahy(1)
Stalin svírá v ruce tužku a chystá se udělat čáru do mapy Sovětského svazu. Tam, kde se hrot tuhy dotkne papíru, bude osmdesát tisíc lidí, v naprosté většině vězňů GULAGu, v nesmírně obtížných podmínkách polární tajgy stavět železniční trať. Trať s téměř nulovým strategickým významem, v krajině permafrostu a polárních bažin, s minimem techniky a vybavení. Čtyři roky budou usilovně pracovat, umírat vyčerpáním, nemocemi, násilím a trpět na samotkách, dokud nezemře konečně i sám Stalin. Během několika týdnů nezůstane po hektické činnosti nic než prázdné baráky lágrů, staré lokomotivy, zbytky kolejí, násep, telegrafní vedení. Vše bude pozvolna navráceno tajze… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Dokument som videl /neviem a nepamatam sa presne kedy a kde/ a pacilo sa mi to. Teda nepacila sa mi stavba trate v polarnej pustatine, v krajine vecneho permafrostu. Nepacilo sa mi utrpenie ludi, stavajucich tuto trat. Ale pacil sa mi stylm, akym je to natocene, a bol som rad prislusnym informaciam z tohoto dokumentu. Slusnych 90 % ()
Precizně a velmi důstojně zpracovaný dokument o naprosté beznaději, pomatené mysli fanatického diktátora a o jedné velké zbytečnosti. Pro sovětské vojáky, kterým se podařilo přežít v zajetí, se z návratu domů stává peklo. Další boj o přežití, další táborová hierarchie i těžko představitelné podmínky. Dokument je zpracován jinak, ona důstojnost je hlavně v záběrech, které jsou jakoby mimo, ovšem každý, kdo dokáže pochopit neskutečnost toho, co se právě dozvídá, musí chápat každý záběr. Výborně rozložené monology přeživších i popis táborového slangu. "Němý" závěr je skvostný a zmíněná důstojnost zde dosahuje vrcholu. ()
Expedice ze sibiřského Krasnojarsku po Jeniseji a dál do tajgy vstříc pozůstatkům jedné Stalinovy velikášské stavby. Jakkoliv mi spousta záběrů přišla málo zajímavá, ty střípky informací dávaly dohromady až znepokojivě jasnou zprávu o tom, jak se žije pod vládou tyrana. Dokument přímočarý jako tok řeky Jeniseje. ;-) ()
Tenhle film vlastne ani moc dokumentarni neni. Informaci se nam dostava poskrovnu, vetsinu casu spis poslouchame ruzne (neprijemne) zvuky (v kine priserne tahalo za usi) a divame se na detaily napr. jak tuzka jede po papire a kresli reku nebo zeleznici do mapy nebo ruzne zabery na reku, atd. Byt jsem mel pocit, ze pujde hlavne o zeleznici, vic nez pulka filmu zabira reka a dlouha cesta lodi k ni. Az cca v polovine zjistujeme, ze jde o trek mladych dobrodruhu, kteri se vydali podivat se, co ze stavby zbylo. Diky tomu se nam dostane par dlouhych zaberu z mista, opet prokladanych obtizne rozpoznatelnymi (a cim dal vic obtezujicimi) detaily novinovych fotek a dalsich vyjevu. Mel jsem pocit, ze nejsem sam, kdo se v kine nudil. ()
No je dobře. že se někdo snaží zpracovat téma sovětských pracovních táborů, ale nebylo by od věci pokusit se to udělat způsobem, který by diváka nenutil nudou okusovat sedačku před ním. Přitom by nemusel být tento dokument až tak marný. Křídou napsané překlady výrazů používaných v gulagu, výpovědi očitých světků, cesta po stopách bývalých vězňů a už samotné téma dokumentu jsou dobré. Problém ovšem je že těch zajímavých, něco zdělujících míst je v dokumentu naprostá menšina. Většinu totiž tvoří nudné, dlouhé záběry na tak zajímavé objekty jako je třeba řeka, les, další řeka, další les a ke konci už dokonce zrezivělé koleje, nebo polorozpadlá budova, která by sice měla v dokumentu mít rozhodně své místo, ale když se na ní koukéte, z jednoho úhlu 2 minuty tak i tak dost zásadně ztrácí na zajímavosti. Takže tak. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Reklama