Inferno

Pre mňa bez debaty najlepší Argento. Áno, v podstate to nemá príbeh a logika sa tiež často odporúča, ale práve tá surrealistická atmosféra ešte posilňuje zážitok. Inferno je vlastne sledom neveľmi súvisiacich scénok, pričom ale každá z nich je dokonalou, na posratie strašidelnou a často šokujúco vypointovanou horrorovou etudou (najradšej mám scény "invalid/stoka/potkany" a "zatopená izba" - brrrrr!). Záverečná metal-operová nakladačka od Argentovej skupiny Goblins je úžasná. (27.04.2007)

Ačkoliv bez výhrad sdílím názor Lucia Fulciho, že oč je Argento lepší komponista působivých scén, o to horší je scenárista, tady mi bezdějovost vůbec nevadila, protože Argento se konečně nepokoušel o nějakou šokující (čti: trapnou) pointu, které mu asi tradičně vymýšlel ten šimpanz z Phenomeny. Tady to je jenom o atmosféře a pěkné barevné paletě. I když, mezi náma, posledních zhruba 20 minut, od útoku krys, už je to i tady velmi strojený, nepřesvědčivý scenáristický zmar. To by se mi u již zmíněného Fulciho, Bavy, Lenziho a jiných režisérských matadorů nikdy nestalo. Argento není moje krevní skupina. (30.08.2020)

Namlsán po skvělé Suspirii jsem asi čekal moc a dostal jsem málo. Samozřejmě i zde je kladen důraz na estetickou stránku a cit pro kontrast, ale pravou alfu a omegu to postrádá. Základní kostra je příliš vratká, aby dokázala udržet nános hrůzy a nezachrání to ani výrazné výtvarné řešení. Přesto a jsem tomu rád, dokáže Inferno pracovat alespoň s formováním psychiky herce a tahle sonda zachraňuje jinak dost velkou nudu. O trochu hůře je na tom hudba, která sice využívá syntetické klávesy, ale namísto toho, aby prohloubila napětí, jej nepřímo nabourává. Inferno sice má to, co bych od takového filmu očekával, ale nic navíc. I proto tři hvězdy. (06.06.2009)

Argento v móde nadprirodzena, rozumej ide o niečo podobné ako Suspiria, minimálne po vizuálnej stránke. Sled niekoľkých krásne nakrútených scén, tu zase rozumej drastických a zároveň farebne opulentných a tých menej zaujímavých, ale tých je vážne menej. Neodporúčam milovníkom mačiek a odporcom krýs, tí by si mali radšej pozrieť iné Argentove filmy, kde sa mačky len tak mimochodom mihnú. Dramaturgicky je to poslabšie, ale záver zase všetko opäť dá dohromady, nie však asi úplne najuspokojivejším spôsobom. Aspoň sa ale dozvieme pointu. (29.09.2021)

Prozatím můj první a zatím poslední Dario Argento, především z důvodu, že jedině tento snímek se podle mé zkušenosti zatím odvysílal v našem televizním vysílání. Celkový dojem je trošku rozpačitý, protože Inferno je značně nevyrovnaný snímek. Na jednu stranu se mu nedá upřít působivost, styl a atmosféra, na druhé straně působí v mnoha ohledech zmateným dojmem, a to tak zmateným, že pochybuju o režijním záměru - spíš zafungovalo kouzlo nahodilosti. Film připomíná zmatený sen, noční můru, která nás trápí krátce před probuzením. Pro příznivce hororu dobrá volba, zastánci jasné dějové linky a vysvětlujících konců nechť se Infernu zdaleka vyhnou. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2009)