Utomljonnyje solncem 2: Citadel
Die Sonne, die uns täuscht - Die Zitadelle
Burnt by the Sun 2: Citadel
Obsahy(1)
Vyvrcholení epické válečné trilogie Nikity Michalkova. přemoci nepřítele za každou cenu – i kdyby přitom jeho země měla vykrvácet. Hon na bývalého velitele divize a hrdinu Kotova zavede Mityu, plukovníka tajné služby, do Citadely - nedobytné německé pevnosti na ruském území, při jejímž obléhání již padly tisíce ruských vojáků... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Jak jsem již psal, není tento příběh příběhem třetím, ale je to druhá část příběhu druhého. Správně by se to tedy mělo jmenovat "Unaveni sluncem 2 část druhá Citadela". Zajímavý je hned začátek. Zrození a průlet komára bojovou linií. CITÁT - Kupředu, zpátky ni krok......... Příběh Kotova jako člena zlodějské válečné brigády v 17 minutě je velice dojemný. Vlastně celá tato část příběhu je dojemná a smutná. CITÁT - Musíme přežít do konce války. Přinejhorším alespoň do dnešního večera.......... Také už chápu, kam se poděl ten rozpočet. Teprve tady v tomto příběhu je to znát. Je totiž kvalitnější. V šestihodinovém příběhu je ta kvalita poznat až ve druhé polovině. Zatím co byl první příběh komorně laděný v jednom dni, byl příběh druhý spíš parodie, tak ten třetí příběh je opravdu už válečné drama. Například porod na válečném poli je fakt síla (38 minuta). CITÁT - Pojmenuj to dítě Josef Visarionovič, ať kluk ví, kdo je tady blbec............ Chcaní a porod prostě nepočkají.......... Opravdu je tohle válečné psychologické drama a možná je to lepší než první film (Unaveni sluncem 1). CITÁT - Akorát na Mochovou nezbude náboj. Budeš ji muset zabít sekerou............ 127 minuta mi nesmazatelně utkví v paměti. Nebudu tu scénu prozrazovat, ale vidět ten film v kině rozhodně bych v tomto momentě začal tleskat. Kotov je tu prostě Bůh. Následné události to jen dokazují. Citadela je v plamenech a následuje nejromantičtější a možná i nejkrutější scéna ve filmu. Já se zde opravdu rozbrečel. Síla a jeden z nejlepších ruských filmů, co jsem kdy viděl. Příslib dalšího filmu je tu naservírován celkem nekompromisně, ale to už je jiný příběh.......... ()
Zvršení jedné rodinné ságy. Oceňuju úvodní sekvenci s průletem komára. Bylo to celkem originální. Na moment jsem zaváhala, jestli jsem špatně nepřepla na přírodovědný kanál. Pak ten komár ale proletěl zákopem, takže jsem sledovala správný film.Válka je hnusná a absurdní sama o sobě a Rusové tomu opět nasadili korunu. To je snad v jejich mentalitě nebo v čem. Jít s klackem proti kulometnému hnízdu, to se hned tak nevidí. Tady se vždy něco stane a pak se to na hlavu posadí. Ukončila bych to scénou, kdy mladá žena šlápne na minu a následuje odpočítávání kroků Kotovem. Michalkov s Menšikovem jsou nezapomenutelní. Celá série je opravdovým filmovým zážitkem. ()
Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. ()
Napriek tomu, že to bolo dlhé, že už mnohé postavy môžme detailne poznať z predchádzajúcich dielov, tak to podľa mňa bolo ešte slabšie než predchádzajúci diel a upútalo to len scénami s útokom palicami na nacistické opevnenie, scénou s mínou, či záverom s tankami smerom k Berlínu, možno ešte scéna s ušetrením života v lese, inak chaotické, bláznivé, ukecané a kedysi zaujímavé postavy sú tu už akoby iné, ľudskejšie, čo neznamená hneď rozumné, či dobré, no naozaj sa na toho Menšikova stále dobre pozerá, vlastne aj Michalkova. Priam epopej ako Vojna a mier, no nie s tak umeleckým štýlom. Problém je, že už to ťažko nejak rozviť, či dokončiť s Berlínom a časom po jeho dobytí, asi by to už nebolo tak šťastné a ani postavy by už veľa nemali čím zaujať, možno len pre tých, čo si ich obľúbili by nejaké scény z Budapešti, Bratislavy, Prahy, či Berlína mohli priniesť nejaké zaujímavé malebné, či veľkolepé scénky, no myslím, že už aj stačilo, pretože do hĺbky do už podľa mňa nemá čo priniesť, za spomienkami a traumou už dala posledná časť bodku. ()
Jestliže byl Odpor jen stěží dokoukatelným sledem cimrmanovských živých obrazů z Velké vlastenecké války, pak Citadela dokumentuje hlubiny šílenství, jež se zmocnilo scenáristů (včetně N.Michalkova). S vážnou tváří divákovi předkládají absurdní výjevy ze své hysterické epopeje, vrcholící kreacemi "Němý Bobeš" (Michalkovova dcera) a cameo rolí Inny "Marfuši" Čurikovové. Toho se však dočkají pouze ti nejotrlejší, kteří vydrží předchozí dvě a půl hodiny... ()
Reklama