Válečná generace

Byl jsem příliš malý, když mi děda vyprávěl, jak bojoval za wehrmacht...Nedobrovolně, prostě musel...Škoda, že dnes už nemám možnost ptát se na podrobnosti, ale vzpomínám, že prožíval normální obavy devatenáctiletého kluka, který musel bojovat o svůj holý život..,To.ať už bojoval za kohokoli...Chápu (možná právem) ale mrzí mne, že právě filmy raději ukazují dramaturgicky spíše tu "vítěznou" stranu...Nechci obhajovat co se stalo, co lidé dělali, zlí lidé byli na všech stranách a co dělal Němec, klidně mohl dělat i Polák, Čech...Však to známe z naší historie moc dobře...Co se týká technické stránky a příběhové, jsem rád za takovou to mini TV sérii...Mně to nutí nejenom k přemýšlení, ale formuje to především moje vnitřní postoje...Nevím, jak bych se zachoval já, možná jinak, možná stejně, ale vím, že se zlem musím bojovat i já...Ano, Bůh existuje, musí, protože v opačném případě by Hitler (a jemu podobní) měl pouze jiný názor...Musím dát pět hvězd, pravdivý a drsný pohled z druhé strany... (10.11.2014)

Válečné panoptikum, ke kterému nebylo nic přidáno a kterému také nic nechybí. Na první pohled mistrovský válečný film, ale skoro v každé sekvenci se ozývají jakési falešné tóny. Nechme je ale zatím znít, a podívejme se, jak si 2. válku zobrazují Němci v 21. století, tedy skoro po 70. letech – a proč... Nejdříve proč: Německo se stalo v rámci a díky EU největší evropskou mocností, ekonomickou cestou dosáhli v podstatě (až na to nejžádoucnější: Ukrajinu) toho, co chtěli dosáhnout válkou, i když získat něco hospodářskými prostředky má menší hodnotu, než když je to získáno vojensky - při nejmenším nelze tak snadno děli lidi na pod- a nad-. A tak je třeba tuto válku konečně dějinně zakotvit, vklínit do učebních osnov a paměti lidí, protože žádní pamětníci už nežijí... A nyní jak: Především každý měl své chyby - Židy nenáviděli nejvíc Poláci, Rusové stříleli nemocné a znásilňovali ošetřovatelky, a Němci samozřejmě (i přes četné snahy o soucit s druhými) také občas šlápli vedle (ty největší šlápoty - např. SS-Einsatzgruppen - film pomíjí) Ovšem podobně jako v 1. válce (viz Remarque) je tu proslulé německé kamarádství, které mnohé omlouvá, a které jiné národy v tak vyhraněné formě (Kameradenschaft) zřejmě vůbec neznají.... Gudaulin mluví o tom, že je na tuto válku třeba hledět jako nikoli na porážku Německa, ale na "osvobození země od fašistické diktatury". Toto tvrzení film akcentuje především, ovšem je to sporné tvrzení, které evokuje otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Zda si Hitler vymyslel Německo nebo Německo Hitlera. Mně vedou veškeré indicie k druhé variantě. (21.03.2015)

(Mini)seriál se dá s trochou ironie shrnout tím, že to přece vlastně byli docela slušný lidi, no ne? A taky fajn frontoví kamarádi. Jasně, občas bylo potřeba zastřelit nebo pověsit pár místních, no ale oni by se s nima taky určitě nepárali. A kromě toho, většinu toho nejhoršího dělali SS. Nebo Ukrajinci... A Poláci taky byli docela dost svině. :) Abych nebyl zlý, docela mě bavilo na to koukat, příběhově je to fajn, herecky je to fajn, válečné scény jsou fajn. Trochu mi vadilo, že se pětice kamarádů (včetně žida na útěku a berlínské zpěvačky!) během posledních dílů neustále potkává někde po východopolských lesích a nikomu ze zúčastněných to nepřijde divné a neřeknou aspoň něco jako Hansi, co tu děláš? Něměl jsi být teď v lágru/v kavárně na Unter den Linden? Pokud se zajímáte o osudy lidí, kterým se v národně socialistickém zřízení nežilo dobře a něco se proti tomu snažili i dělat, koukněte možná spíše na tenhle český miniseriál podle knihy Hanse Fallady. (15.08.2014)

Určite by sa dali menovať rôzne filmové nedostatky (prekážala mi najmä občasná dejová vykalkulovanosť, kedy sa čírou náhodou stretávali hlavné postavy) a historické nepresnosti, ale trojdielnu snímku Unsere Mütter, unsere Väter som zhltol ako nič a jej sledovanie som si naozaj užil. Veľká spokojnosť. (10.02.2019)

Předem se omlouvám, že nesdílím hromadné nadšení. Tato minisérie mi byla několikráte doporučována, současná německá tvorba mě zajímá, ohlasy pozitivní, nebyl tedy důvod neusednout k obrazovce. O druhé světoé válce se natočilo už tolik filmů, že je velice obtížné vyhnout se jakémukoli klišé, napsat nějaký originální scénář, který by nepřipomínal žádný z dříve natočených filmů. I když se nesnažím vyvolat si filmy předchozí, naskakují sami. Použití tří kamarádů, kde každý z nich stojí na jiné straně bylo už ve filmu Mladí lvi. Zde se k tomu připojila děvčata, jedna se stane ošetřovatelkou (Náhrdelník) druhá spí s oficírem, aby sehnala doklady pro svého přítele a pomohla si ke kariéře (Černá kniha). Závěrečné probírání papíry mi vybaví Ivanovo dětství. Jednu chvíli jsem se obávala idylického závěru, kdy všech pět přežije vojnu s nějakými těmi šrámy. Jsme svědky řady těžko uvěřitelných příběhů, které by v reálném životě skončili mnohem dříve zastřelením. Nechci příběh bagatelizovat, je určený současnému divákovi a je napsán tak, aby vzbudil emoce a zasáhl. Trilogii vnímám jako poctivou snahu současných tvůrců vyrovnat se pravdivě s minulostí svých dědečků a otců.                                                                 Zajímavé komentáře: fragre, flanker.27, Ivoshek (28.02.2015)