Najhľadanejší muž

Protipól atraktivnímu dynamickému Hollywoodu. Film tak věcný a nedořečený, že se od poloviny jeví jako téměř bezdějový, i když se tu hraje o hodně. Zřejmě nejpřekvapivější a nejdrtivější pointa za poslední roky, která přesně odpovídá i struktuře knihy, kde se vše rozetne na posledních dvou stranách. (04.09.2014)

Pro mě jeden z nejlepších špionážních filmů vůbec. Jeho devízou nejsou střílečky, schránky s tisícovkou identit a pistolí či všemožná špiónská superhejblata. Tady jde v první řadě o mravenčí práci týmu lidí, kterým se naskytne příležitost dostat velkou rybu a krůček za krůčkem jdou pomalu ke svému cíli. Problémy jim dělají především nadřízení a konkurenční rozvědka, která na oko spolupracuje, ale hájí především své zájmy a svůj způsob myšlení. Už dlouho se mi nestalo, abych byl na konci tak naštvanej. Výborné představení všech zúčastněných, jimž jednoznačně kraluje Hoffman v jedné ze svých nejlepších rolích. Až tady jsem si uvědomil, jak velká je ho jako herce škoda. 90% (05.11.2014)

Pro mě zklamání. Nemůžu si pomoc, ale čekal jsem napínavou investigativní pecku z prostředí zamlženého Hamburku, ale bohužel očekávání zůstala těžce nenaplněna. Bylo to pomalé, místy nudné a hlavně se špatným koncem. Hoffman je jedinej, kdo tento film pozvedl na snesitelnou průměrnou úroveň kriminálních filmů. Škoda, doufal jsem ve víc. 60% (09.11.2014)

Hrdina přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat. Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů. Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo. (01.05.2020)

Sedíc se svým týmem na staré ošuntělé rybářské pramici má agent Bachmann políčeno na bezvýznamnou mřenku. Tiší blázni dlouze sedí a trpělivě čekají. Pomocí téhle mřenky je totiž možné chytit barakudu, která pak může nalákat žraloka. Vidíte však ten přímo na ně se řítící rybářský škuner, kterému do plachet vane vítr politických zájmů a lidského strachu? V nahozených sítích už za sebou vleče stovky mřenek i tucty barakud a v ekosystému moře tím dělá černé díry, u nichž čert ví, co je zase vyplní. I když tyhle vody patří všem, myslíte si, že před tou vetchou pramicí jen tak změní kurz..? Fotograf Corbijn udělal špionážní snímek se clonou „Enjoy the Silence“. Stejně jako ten s názvem Američan je strohý, nekonvenční, žádající empatii ze strany pozorovatele a katarzi nastartuje podobně jako Michael Clayton v interiéru automobilu. Ač by jako agent udělal pro bezpečnost světa víc, kdyby přestal kouřit všem okolo pod nosem, podal P.S.Hoffman soustředěný výkon na hranici hereckých možností. Škoda jej, to jeho nikotinem zežloutlé obočí mi bude chybět.. (27.05.2016)