Pravidlá mlčania

Že zdravím.. K Robertu Redfordovi chovám úctu. Nikdy mě až tak nestrhnul (možná v Zaříkávači), ale je to žijící legenda, a tak k němu jako k legendě vzhlížím.. Jako režisér se vypiloval k dokonalosti.. Jenže to je právě kámen úrazu.. Poslední tři Redfordovy filmy jsou tak dokonalé, až jsou nudné.. Vždy se jedná o složitý, propracovaný děj. Ať už politická, nebo historická zápletka, Redford ji vždy rozebere a poskládá za sebe, jako když voják čistí bouchačku. Je fajn mít čisto a jasno, ale jakoby Robert čistil celý tank, jeho poslední tvorba na mě působí dost těžkopádně.. Mějte se filmově, Woo. (28.04.2013)

Asi bych Redfordovi vytknul jediné. Že z profesionality dělá rutinu a tudíž neexperimentuje, takže nepřekvapí, ale taky nemůže nic pokazit, tudíž nemůže zklamat. Podle mě natočil film o moudrosti. O tom, jaké hodnoty člověk může ztratit a získat po třiceti letech dospělého života a ty odpovědi nejsou kdovíjaké zemětřesení. Jenže Robert Redford asi cítí potřebu tuhle moudrost předat, prostřednictvím Shii LaBeoufa, i nám. A díky za to, z možnosti přemýšlet mám častěji větší zážitek než z možnosti nechat si mozek vymazávat. Byl to více než příjemně strávený večer u filmu, u kterého dialogy zkušených herců rozplétají jednoduchý příběh o ideálech a realitě. Takové už dnes dělá snad jen Redford, pár dalších statečných a televizní produkce. Quo Vadis Hollywood? (14.04.2014)

"Ony existují pravidla pro to, co děláte ??" Hezký šťouchanec nesmírně pesimistického bijáku, dlužno dodat, že zcela pochopitelně velmi nedoceněného.. Výtečného bijáku zároveň inspirativně starosvětského i filmařsky současného.. Přiznávám, že mi velmi dlouho jaksi nedocházela skutečnost, na niž výborně (po)ukazují právě zdánlivě stoneovská Pravidla mlčení, totiž kolik společného mají režírující pomlčka hrající legendy Robert Redford s Clintem Eastwoodem, zvlášť v oné nesmírně sebereflexivní a sympatické ochotě ironizovat své vlastní ikonické role, potažmo škatulky, které je vlastně kdysi učinily slavnými.. (15.12.2016)

Nemám rád kebyzovanie, no pre teraz si ho neodpustím. Film sa radšej mal volať "Pravidlá premlčania" a venovať sa otázke, či čin spáchány v dávnej minulosti je potrebné stále po rokoch trestať väzením. Najmä v protiklade s preukázateľne sporiadaným životom páchateľa. Aký je po takto strávených rokoch vlastne výchovný motív trestu? U ľudí, ktorí zločin spáchali v puberte a neskôr žili čosi celkom iné? Redford namiesto toho ponúka príbeh pobehujúceho starca. Prekvapuje pritom iných dôchodcov. Všetko exkumpáni z protivojnovej grupy, neváhajúcej v mene mieru kedysi dávno aj prepadávať banky a klásť bomby. Za pätami má otravne drzého pisálka a všetko monitorujúcu FBI. Všetko v mene zistenia, či starček kedysi kdesi bol alebo nebol. V hre je pokračovanie jeho hrania sa s dcérou. Plusom je pár výpovedí bývalých členiek radikálnej grupy o neúnosnej mocenskej politike kapitalizmu, neštítiacej sa vrážd a zločinov. Čiže dôvodov, prečo rovnaké prekračovanie zákonov zo strany odporcov moci je z ich pohľadu oprávnené. (09.12.2013)

S Redfordovými filmami mám často problém. Je zástancom hodnôt starej školy, ktoré sú mi ukradnuté a neustále miešanie filmu s politikov mi občas tiež vadí, tak pri jeho predošlom filme, ako tu (pričom tu o ňu ani nejde). A predstaviteľ LaBeoufovej role mohol byť výraznejší (ako LeBeouf). Mohlo ísť o silnejší súboj charakterov... Ale ten megacasting! Zhruba polovicu filmu, s odstupom dvoch-troch scén, pribúdajú známe tváre - jeden lepší herec za druhým a vďaka cameo efektu film nenudí, aj cez pomalšie tempo. Z obsadenia som vedel iba o Redfordovi, LaBeoufovi a Brit Marling, a že pôjde o Fugitive verziu Broken Flowers prevrátenú naruby som netušil, tak to na mňa zapôsobilo presne ako malo. Tentokrát nenápadná Martinézová hudba, dialógy super napísané a ešte raz: ten casting! Všetci do jedného moji favoriti a dokonca aj decko ok. A Shia, keď som si zvykol že hrá inú úlohu ako som čakal, tiež. Štyri hviezdičky a sklamanie z nevyužitia témy vo filme Dlh, týmto nahradené. (05.06.2013)