MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 1

Každého něco hryže. Trápí, krade mu příčetnost. Kus po kusu sžírá. Pomalu a tiše drásá zevnitř a nedá mu dlouhé noci spát, otravuje duši... Všichni máme problémy. Ujistěte se, že máte ve svém okolí někoho, komu se s těmi svými můžete svěřit! Začal jsem před devíti hodinami a teď mě to vyfluslo zpátky na gauč. Přemýšlení dlouho nebylo tak smrtelně zábavné! (09.12.2017)

Vrchol nudy. Fincher je tam uveden snad jen jako hlavní známé jméno nebo měl tak maximálně dozor. Vyzpovídáváním těch nejhorších zločineckých magorů se dva FBi agenti snaží zjistit podstatu psychoušského jednání. Sem tam se přichomýtne nějaký případ, ale v rámci děje seriálu je to takřka podružné. Po 4. díle jsem přeskočil na poslední v sérii a shledav, že se nic nezměnilo, jsem to vzdal. Finito. (02.01.2018)

Kriminální žánr je rozmáznuté odvětví v kinematografickém průmyslu, jenž přináší stovky a tisíce takto laděných projektů ročně, přičemž se od sebe odlišují minimálně a slouží jako výplach pro večerní pohodlí pracující obce společnosti. Samozřejmě, pár výjimek se najde a mezi ně se počítá i tato prácička. Projekt Joa Penhalla (scénárista vynikající The Road) vzal pod producentská i režisérská křídla David Fincher, čímž to dostalo nálepku jistoty v kvalitní dílko. A vskutku, tato nálepka nešíří žádnou dezinformaci. Kriminálka, zasazená do konce 70. let, průbojná ústřední dvojice agentů FBI. Zpočátku nic nového neříkající premisa. Jenže tady se na to jde jinak. Zde vyšetřovaní hraje vedlejší roli a dává přednost tomu aspektu, díky jemuž dostal tento projekt oprávněnou pozornost. Profilování sériových vrahů. V žánru nezvyklá věc, hodná k detailnímu prozkoumání. A přesně to seriál nabídne. Znázornění různých archetypů pološílených, psychopatických zabijáků a sociopatů je ohromující, sledovat jejich důvody, pohnutky, způsob myšlení s jejichž pomocí vysvětlují své více či méně hrůzné činy je zajímavé a neokoukané, tedy nenudící a pozornost strhující. Ale pozor, nejedná se o dokument, zde popsané atributy jsou vkusně zdramatizovány. Hlavní postavy jsou v úvodu dobře představeny a následující epizody jsou jejich charakterní rysy vymazlovány a podrobovány přirozenému vývoji. Časové období zasazení kupodivu není cpáno v každém záběru na odiv, naopak, pracuje se s ním jako se všední normálností, tudíž toho divák není hned po pár epizodách přejeden. Fincherova ruka je znát. Pod pozadí dostal režisérkou stoličku na první a poslední dvě epizody, tedy na stěžejní části seriálového média. V prvních dvou zodiacovským stylem vybuduje atmosféru a ukáže tvář, jenž toto dílo ponese. Tedy vážnou, lehce cynicky humornou náladu s příhodnými kapkami mrazivosti. Na to navázal s větší či menší (rozuměj kvalitním, ne špatným) přesností zbytek režisérského ansámblu, aby to na konci Davídek znovu uchopil a vydyndal zbytek svého umu k zhotovení skvělého finále a lákadla na další sérii. To vše je podbarveno vybranou dobovou hudbou, jíž nejvíce využívají a zneužívají právě Fincherovy epizody. Tento projekt není pro každého, na mainstream je to moc utahané a protkané ještě utahanějšími dialogy, pro vyspělejší konzumenty to jest žánrový bonbonek se záměrně nakyslou příchutí. 9/10. (30.07.2019)

Desetihodinový, fincherovsky precizní procedurál, kde po vzoru Mužů, kteří nenávidějí ženy, není téměř místo pro osobní linie postav. Workoholické drama, v němž každá scéna slouží k získávání informací, se přesně trefilo do boomu současné popularity doku-žánru true crime, který zde fikcionalizuje pro potřeby vyprávění pojednávající o počátcích profilování sériových vrahů a rozpadu osobnosti pod tíhou takové práce. Série nekonečných, precizně strukturovaných výslechů, ovšem mimo historickou zajímavost slouží také k rozehrání komplexní studie lidské psychiky, subtilně aplikované na dvě ústřední postavy. Neskutečně perfekcionistický seriál, v němž se každý detail a náznak počítá, a v němž se velké zjištění dostaví vždy až po vyčerpávajících, obsahově hutných slovních přestřelkách. Nejlepší epizoda: Episode 10 (10) (08.02.2018)

Je to hodně zvláštní případ. Je asi důležité nejdříve říci, že jsem si seriál představoval jinak. Myslel jsem si, že budeme zabrušovat lehce do sci-fi. Myslel jsem si, že pojedeme osmdesátkovou atmosféru v nějaké alternativní realitě kde detektivové se budou lidem dostávat nějak do hlavy nebo tak. Něco jako Minority Report. Ale místo toho se detektivové dostávali do hlavy jinak. Upřímně řečeno, psychologie je moje téma. Je to má vášeň a je to jedna z mých největších zálib. Seriál do toho skvěle uvede a neustále se v tom nimrá. Ten rozjezd je sice pomalý, ale něco se v tom najde. Někdo to kouzlo objeví, někdo taky ne. Nejde pro mě o něco dokonalého, ale je to obrovský potenciál, který mistr Fincher objevil, vytvořil a ostatní v tom snad budou skvěle pokračovat dál. Má to nakročeno dobře. Asi opravdu nepůjde o seriál, který se bude rozvíjet k naprosté dokonalosti a každá série bude mega lepší a mega lepší, ale spíše to bude něco na co se vždy rád podívám. Už vzhledem k tomu jak jsem se přistihl, že jsem se na poslední dva díly vyloženě těšil. (22.12.2017)