MINDHUNTER: Lovci myšlenek

S01: Krajně temný téma, nad kterým jsem strávil (x) poslední fázi dětství a pořád beru za jedno z nejvíc fascinujících - příběhy, činy a psychologie sériových vrahů. Tady je sice přední fokus na agentech FBI a zrození jejich útvaru, ale když pominu řadu šedých chvil z jejich soukromí, je to zajímavá, dobře filmovaná, 1970s retro napříč Amerikou, dějově poutavá "zákulisní" podívaná se svoji atmosférou. I ten samolibý štěněčí ksicht Holden (Groff, reálnou předlohou John E. Douglas) si mě nakonec získal, skvělá byla účast vrahů Brudose a Specka, ale tím pravým králem sezóny jednoznačně Ed Kemper 👑 (Britton), jehož každé vystoupení patří k těžkým vrcholům, včetně umocňujícího závěru E10. I přes otravnější -byť asi nezbytné- chvíle velmi dobrá práce, těším se na Mansona, Bundyho, Gacyho, Geina a další. 80% S02: Velmi kvalitní sezona ve znamení stíhání "Atlanta Monstera". Zase pár skvělých rozhovorů (Manson - Herriman), znepokojení a zajímavých vyšetřovacích momentů. Stejně mi nedá si nefňuknout, že mi závěr nedal správný pocit uspokojení (těžko vinit seriál), a že celá vedlejška s Billovou domácí idylkou byla trošku delší, otravnější a tedy lehce zbytečná (pokud se to ještě nějak geniálně nevyvine). Na příště beru i tvrdší materiál. 80% (12.02.2018)

Obdobně jako u Zodiaca sází i zde Fincher (režíruje dvě první a dvě poslední epizody) na chladný perfekcionismus, jehož cílem rozhodně nemá být strhující emocionální podívaná, ale co nejvíce autentická rekonstrukce konkrétních událostí. Z pohledu uvěřitelnosti a zasazení příběhu do mnohoznačných sedmdesátých let v USA je Mindhunter po všech stránkách naprosto profesionální prací. Prakticky v něm nejsou skoro žádné emoce, ale skutečně mám za to, že právě ten chlad a odtažitost jsou v tomto případě opět cílené (což není u Finchera nic nového). Závěrečný pocit jakési "emocionální vyprahlosti" pak zjevně působivě koresponduje s tvůrčím záměrem. Rozhovory s Edem totální špíca. (01.01.2018)

První díl, paradoxně od Finchera, asi nejslabší - prostě se jen tak pozvolně vyloží karty na stůl a v té přemíře dialogů to není bůhvíjak zajímavé, ale od druhého dílu, od setkání s Edem Kamperem, se to začně rozjíždět a vy jen fascinovaně sledujete přerod hlavního hrdiny od bezejmenného ucha k arogantnímu geniálnímu vyšetřovateli. Výslech týpka v posledním díle považuju vůbec za to nejlepší, co jsem za poslední roky v seriálové tvorbě viděl. Okamžitě sem s 2.sérií! (09.01.2018)

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

SPOILERY! Rovnako ako vo svojom komentári spomína ScarPoul, tiež úplne nerozumiem, že kriminálka bez jedinej akčnej scény dokáže fungovať ako zábava pre masy (a tiež mi to pripomína Zodiaca, hlavne ten záver vs Zodiacova kultová pivničná scéna). O dialógoch, úspornom herectve, tam kde by si 90 percent tvorcov spravila emocionálne orgie, Fincher to ustrihne, než príde najlepšie (asi iba raz mu to ušlo; rozchodová scéna na verande je asi najznámejším pozitívnym, divácky obľúbeným klišé a la Sherlock, Sheldon a ďalší). Spätne rozmýšlam, kedy presne sa mi dostali pod kožu. Prvý impulz bola asi hneď prvá škaredá fotka, potom možno tie tuniakové konzervy? Hodne pomáha postava Debbie. Zvláštne pocity. Viem prečo zaberajú u mňa, nie som si istý ako to poberá klasický seriálový divák, v prestávke medzi 19.tou sériou Walking Dead a Simpsonovcami. Fascinácia bude správne slovo. Ps: Napadlo niekoho, prečo dostala hlavná postava meno Holden? :) (29.03.2019)