Mr. Morgans letzte Liebe

Ach jo, fakt mám asi na podobné filmy smůlu. Přitom tenhle šlapal, asi tak do 30 minuty skoro bezchybně, pak si Michael oholil svůj mužný vous a rázem bylo po filmu. Spíš to bylo ale filmovým synem, protože, za prvé to byl hrozně nesympatický herec a za druhé, čím víc, se ve filmu objevoval, tím víc mé počáteční odhodlání klesalo, až nakonec skončilo na dvojce. Vůbec druhá půlka byla dost slabá a řekl bych až rozmělněná. A nezachránil to ani tvrdohlavý a herecky bezchybný Michael a sympatická Clémence. Tenhle podobný film bych doporučil mnohem víc. (22.07.2014)

První půlka neměla jedinou chybičku, Michael Caine hraje dokonale a na Clémence Poésy je radost se dívat. Příjezd dětí jednoduchou dějovou linii zkomplikuje, a i když to tak ze začátku nevypadá, protože Gillian Anderson je stejně vtipná jako hloupá, tak právě (spoiler) postava syna má hlavní „zásluhu“ na tom, že jde film v poslední půlhodině tam, kam jde. Nejenom, že příběh tím naprosto ztratil na věrohodnosti (tolik náhod, vztahové kotrmelce), ale pro mě osobně tím zmizelo také to kouzlo poslední šťastné i nešťastné lásky. Moc pěkný film s výbornými hereckými výkony a scénáristicky poněkud nezvládnutým závěrem. (27.01.2014)

Plně souhlasím s emmou 53, bylo to moc hezké.O životě, ztrátě blízkého člověka, stárnutí, stesku, ale i drobných radostech.O tom, když děti jsou v Americe a vy v Paříži.O tom, že můžete ve svém životě potkat paprsek, kterým se stala Pauline. A o tom to všechno je....nádherná Paříž s překrásným bytem. Skvělé herectví všech a hezká hudba k tomu, co si přát víc. (14.02.2014)

„Co se stalo, Matthew?!“ - „Zkazil jsem pokus o samoléčbu.“ - „Co to znamená?“ - „Že jsem pozřel příliš tabletek na spaní. Anebo málo. Záleží, jak se na to díváš.“ Režisérka se stejně jako v předešlé Helen může opřít o herce. „Američan“ Caine sice působí britsky, ale hraje výtečně. Casting se vydařil jak v případě Poésy, tak Anderson (i na malém prostoru se až překvapivě vyřádila), jen Kirkův syn byl nesympatický. Líbil se mi ale poměr komedie a dramatu (střídání vážných, emocionálních scén s odlehčenými nijak neruší). Nechybí ani trocha té myšlenkové potravy, zdařilé dialogy a milá, místy křehká, melancholická atmosféra (závěrečná píseň Norah Jones ji přesně vystihla). Jen škoda, že po cca hodině a půl přijde moment, jenž mnohé pokazí, a trochu zazdí i hrdinčinu motivaci, která už tak byla na hraně. Jinak spokojenost, za mě slušné 4*. „Víš, jací jsou chlapi.“ - „Ne, jací jsou?“ - „Všichni stejní. Zírají na tvý kozy a tváří se, že ne.“ - „Doufal jsem, že já takový nejsem.“ - „Ty jsi jinej. Proto jsem s tebou ráda. Zíráš na mě bez důvodu.“ (08.12.2019)

Tenhle film toho měl dost na srdci i v hlavě, ale na plátno toho moc přenést nedokázal. O jednotlivé situace se jen tak otře a pospíchá, lépe řečeno jde volným krokem, zase k jiným. Postavy přicházejí, odcházejí, jsou naštvané, snaží se usmířit, ale vždy k sobě mají zatraceně daleko. Hádky a sváry jsou jako by prázdné, nikam nevedoucí, zazní zásadní sdělení, ale druhé postavě je to (zdá se) stejně tak nějak jedno. Ani herecky tenhle kus moc nepotěší. Michael Caine už měl výrazně lepší chvíle, půvabu Clémense Poésy jsem si všiml už V Bruggách. Společně jim to sluší, jinak se mi ale nedařilo (u)věřit, sentiment nefungoval, tempo kolísalo. Škoda. (23.11.2015)