Cesta času

Malick není pro každého. To je prostě fakt. Musíte svět vidět jako on, mít neskonalý obdiv k přírodě, životu, lásce a pak se Vám jeho filmy budou líbit. Na rozdíl však od Tenké červené či Stromu života je přeci jen tenhle film o level náročnější. Je to velký sled různých obrazů nad kterými budete v němém údivu, ohromení i úctě žasnout (stačí nahlédnout do galerie zde). Někdy ani nebudete tušit, na co vlastně koukáte i tak ale budete ohromeni krásou, barevností a dokonalostí přírody. Krásou obrazů, které nás provedou vznikem života i jeho koncem. Není to podívaná pro každého. Má manželka po deseti minutách sledování prohlásila ,,a to to takhle bude pořád?'' když jsem žekl, že ano, odešla uklízet kuchyň... Tentokráte je ve filmu minimum hudby a na nezapomenutelný sountrack rovnou zapomeňte. Vše je ale dokonale vyváženo a tak mi to nevadilo. Souhlasím však s ostatními, že ty záběry na všechno to lidské hemžení z Indie, Arábie atd... mně tam rušilo a zejména fakt, že bylo v kvalitě jak z 20x kopírované VHS kazety... Celý film jsem totiž sledoval v ultra HD a záběry na sopky, oblohu, moře... to byla dechberoucí podívaná. A i stejně jako u některých zde mi vadilo to naivní zpracování prvních lidí... Jednak byli zcela holí bez jediného chloupku, dále se kamera úzkostlivě vyhýbala záběrům na genitálie což bylo mírně řečeno do očí bijící. Abych byl pochopen... Já to vidět nepotřebuji, ale když vám ukazují tlupu zcela nahých lidí, kteří při jakémkoliv záběru všelijak kříží nohy, natáčí se bokem nebo všichni spí na břiše...prostě vás to do očí práskne. A když točím film o životě, o zrození, o vzniku druhů pak bych se nahoty opravdu neměl bát...Vždyť co je na naší nahotě nehezkého, nekorektního? . Pomyslnou lafkou byl černoch, který se objevil ve skupince pralidí. Celou tlupu bych druhově řadil k aborigincům, ale v záběru s těhotnou ženou se tam objeví černoch! Co se týče vzhledu, obličeje atd... zcela jiný typ člověka. Opakuji to tu už po sté, nemám problém s černochy, ale děsně mně štve ta potřeba je cpát všude jako omluvu, že pra pra pradědové filmařů si je domů přivezli jako otroky. Tahle ,,korektnost'' je v poslední době děsná. Vrcholem byla výtka panu Vávrovi, tvůci geniální počítačové hry z českého středověku z doby začátku husitství z oblasti Samopší u Sázavy - Kingdom Come Deliverance, že ve hře nejsou černoši ! A co by tam dělali? Jak by se tam vzali??? !!! Takže tohle mně u Cesty časem pro níž miliony let jsou nic - dost nadzvedlo a u Malicka mně to mrzí. U Rolls Royce také nejste zkrátka zvyklí na pozlacený popelníček z plastu, který se navíc po prvním otevření ulomí. Ubírám tedy hvězdu a dávám jen za 4 baktérie. I tak ale samozřejmě doporučuji vidět a těm co nepochopili ale dokoukali doporučuji přečíst si vševysvětlující skvělý komentář Lavrana. * * * * (01.04.2018)

Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu vnitřnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se při tom z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, kde si můžeme zvědomovat vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud to pochází a kam to všechno směřuje? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku... (15.11.2017)

"Všichni, kdo dosáhli opravdové znamenitosti v nějakém umění, mají jednu věc společnou; totiž mysl ochotnou naslouchat přírodě, být s přírodou zajedno po všechna roční období."~Terrence Malick, Správce Sanšo. Ja sa ale pýtam, kde je režisérove empatické cítenie k prírode, o ktorom hovorí? Veď rukopis človeka na jej zdraví a vitalite sa za posledných niekoľko dekád zmenil natoľko, že môže mať pre životaschopnosť našej planéty priam fatálne následky! Za predpokladu, že Malick je naozaj "ochotný naslouchat přírodě", prečo nás teda nevaruje pred dôsledkami ľudského konania, minimálne v takej forme, ako povedzme Ron Fricke v Barake, Odysei Zeme? Práve Frickeho Baraka má vierohodnú a presvedčivú výpovednú hodnotu o stave života na Zemi a od roku 1992 si ju Malick mohol pozrieť snáď tisíc krát. Sám za seba musím povedať, že som skutočne unavený z krásnych filmov a krásnych záberov a to nehovorím o tom, že scenár Voyage of Time: Life's Journey je na úrovni šikovnejšieho gymnazistu. Človek totižto rád klame seba samého a Malick dosiahol, citujem: "opravdové znamenitosti" vo filmovom umení - a to tým, že klame všetkých svojich divákov. Rozhodne medzi nich viac nepatrím. (20.06.2017)

Popravdě mám pocit, že je to jeden z nejpřístupnějších filmů Terrence Malicka, který jsem v jeho tvorbě za poslední dobu viděl. Jasně, je to v podstatě dokumentární báseň, ale právě vizuální stránkou Terrence Malick ukazuje, jak je schopným tvůrcem. Neukazuje nic vyloženě nového, ale jeho kompozice jsou místy krásné. (28.09.2017)

Pokiaľ má podľa vás spojenie vzniku našej planéty, života na nej, našej súčasnosti a vzťahu k matke Zemi s ťažkotonážnym pátosom logiku, môže byť toto váš film roka. Úžasné zábery, myslím, že celkom logicky prepojené, sprevádza patetický, ale premyslený galadrielovský komentár Cate. Možno ak sa nielen zapozeráte, ale aj započúvate do slov scenára, Cesta času vo vás zanechá viac, ako iba opulentý vizuálny zážitok. Ale asi som nepochopil, či zábery mrakodrapov majú dokazovať ľudské úsilie a myseľ, alebo sú rovnako našou kritikou ku vzťahu k samým sebe a prírode ako zábery zbedačených ľudí. KIno je absolútna nutnosť, škoda, že asi nikoho nenapadne to premietať v Imaxe a najlepšie v 3D. (30.07.2017)