Bohemian Rhapsody

Singer mechanicky cyklí lidská dramata, studia a živá vystoupení, která v dílčích jednotlivostech překypují energií, prýštící ze všech stran – od výborných herců, skrze kameru a střih až k poslednímu přesně namířenému světlometu, ale jinak těch 130 minut proklouzne mezi prsty jako promarněná šance jít za hranu uhlazeného biopicu, kterému plátno sluší. Ale tím, jak k němu houfně usedávají diváci bez rozdílu věku i hudebního vkusu, se značí především to, že snaha zalíbit se absolutně všem klapla na výbornou. Nebýt ale té geniální hudby (a to říkám jako člověk, který k ní nepřetéká vřelostí), je to sezónní tuctovka. Naštěstí to o té hudbě je a já to nebudu skrývat: dojalo mě to. (10.12.2018)

Bohemian Rhapsody je krása s nesmírnou duší. Já ji dík zde získané deformaci hodnotila jako film a děkuji za příležitost si na podruhé uvědomit, že přátele a lásky, co formují váš život a dostanou vás z depek do výšin, je takhle vnímat hambárna. Kdo nezná a chce dál plout na vlně, ať si dá Tribute … jedinečné rockové díkuvzdání Freddiemu do nebe. (17.11.2018)

Smyšlený příběh o zpěvákovi, který nebyl, ale kapela by moc chtěla, aby přesně takhle jsme si ho pamatovali - jako figurku ve schématickém příběhu o vzestupu a pádu s Jidášem a následným povstáním Fénixe z popela. Ještě že samotné písně jsou nesmazatelně otisknuté v paměti celého světa, takže na ty se sahat nemohlo. Hezký pomník, ale houby pocta. Freddie by se s něčím tak tendenčním a podbízivým nesmířil. On by chtěl bořit hranice. Tenhle film se jich naopak úzkostlivě drží. (21.08.2019)

Rád bych viděl i nějakou tu kontroverzní, na dřeň jdoucí verzi příběhu Freddieho a Queen, ale spokojený jsem i s tímhle feel good hudebním filmem, který črtá standartní story vzestupu, pádu a smíření (a hledání vlastní sexuální identity), ovšem za doprovodu nesmrtelné hudby a s famózním výkonem Rami Maleka jako Freddieho. (04.11.2018)

Veľmi chytľavo a svižne nakrútený hudobný film z produkcie Roberta De Nira. Brutálne mu pomáha soundtrack (nie som žiadny extra fanúšik Queenov, ale je pravdou, že keď od nich niečo zaznie v rádiu, vždy ma to nakopne), skvelá vizuálna retro stránka, zaujímavá ústredná osobnosť resp. výkon herca v hlavnej úlohe (čo v tomto prípade sú dve odlišné veci) a viacero silných, mrazivých momentov. Je to dosť dlhé, ale nenudí to a to napriek tomu, že v niektorých dejových linkách ide o veľmi predvídateľnú prácu. Trocha ma zaskočila reakcia postáv X, Y a Z na priznanie postavy G o tom, že má AIDS („Aha, hm, kur*a to je blbé, no tak ale čo už.“). Ale som rád, že som znova po dlhom čase videl v akcii Tima z Jurského parku. Ono sa môže zdať, že nie je nič jednoduchšie, než natočiť takýto "ľúbivý" film. Ale keby to bola pravda, mali by sme takých 50 do roka. A to nemáme. Prečo? (02.02.2019)