Bohemian Rhapsody

Rád bych viděl i nějakou tu kontroverzní, na dřeň jdoucí verzi příběhu Freddieho a Queen, ale spokojený jsem i s tímhle feel good hudebním filmem, který črtá standartní story vzestupu, pádu a smíření (a hledání vlastní sexuální identity), ovšem za doprovodu nesmrtelné hudby a s famózním výkonem Rami Maleka jako Freddieho. (04.11.2018)

Odkedy začali hrať Fat bottom girls som tomu strašne chcel nasoliť plný kotol, pretože som zrazu znova bol ten pätnásťročný chalan čo celé dni počúval Queen až z toho uši boleli celý panelák. Lenže priznajme si napriek výborným hereckým výkonom , a to nielen Rami Maleka (Gwylim Lee ako Brian May je čistá kópia gitaristu Queen) je scenár prvoplánový a Bohemian Rhapsody je pomník titanovi, zložený zo zábavných historiek bez patričnej hĺbky. Ten film šlape ako švajčiarske hodinky a Live Aid je výborným vrcholom aj zakončením a po skončení máte ozaj dojem, že ste videli "niečo" ale keď sa to rozloží v hlave, je to len perfektne vykalkulovaný hagiograficky poňatý životopis bez pridanej hodnoty. 8/10 P.S. Som prekvapený, že to, čo som na Queenoch obdivoval, a síce že každý ich album je diametrálne odlišný, vlastne nebola náhoda ale úmysel. (03.12.2018)

Jako, asi takhle... po neméně parádních filmovejch flácích/dokumentech o Kurtu Cobainovi, The Runaways, Rayi Charlesovi anebo třeba po Vinylu od HBO, jsem si vždycky nadšeně pořídil hudební alba, ne-li rovnou diskografie od výše vypsaných umělců. V případě Queenů mi teď ale tohle z nějakýho důvodu nehrozí. Tomu filmu totiž chyběla... ehm... no šťáva. Kromě Live Aid, ten byl famózní. Obviously. (22.04.2019)

Singer mechanicky cyklí lidská dramata, studia a živá vystoupení, která v dílčích jednotlivostech překypují energií, prýštící ze všech stran – od výborných herců, skrze kameru a střih až k poslednímu přesně namířenému světlometu, ale jinak těch 130 minut proklouzne mezi prsty jako promarněná šance jít za hranu uhlazeného biopicu, kterému plátno sluší. Ale tím, jak k němu houfně usedávají diváci bez rozdílu věku i hudebního vkusu, se značí především to, že snaha zalíbit se absolutně všem klapla na výbornou. Nebýt ale té geniální hudby (a to říkám jako člověk, který k ní nepřetéká vřelostí), je to sezónní tuctovka. Naštěstí to o té hudbě je a já to nebudu skrývat: dojalo mě to. (10.12.2018)

Soudruzi, soudružky, právě jsem se vrátil z kina. Hudební vydavatel všechny mé hudební návrhy přijal. Nebo spíš mě poslal do háje a pak toho litoval, protože ono to fungovalo. Česká - no dobře, bohémská rapsodie je ultimátní hit dodnes, nemluvě o dalších peckách, a její výsost rtuťová královna mění všechny nosiče hudby sama na sebe. Nedává to smysl? No, to je to kouzlo poezie, vysvětlováním ztratí právě to, no kouzlo no. Dobré znamení je, že jsem se nezbláznil, jen tu sedím, pojídám studenou pizzu koupenou cestou domů a pod tlakem smolím tenhle komentář. Dobrá, něco smysluplnějšího než to dosavadní gaga, jsem přece šampión. Dobovost za jedna, výběr a stylizace hlavní čtveřice taktéž. Zejména představitel Briana Maye, to snad musí být nějaké tajně klonované dvojče, jinak si tu podobu nedovedu vysvětlit. Velmi dobré dialogy, ať už v rámci kapely nebo ty osobní, přestože je film pojat víceméně "pro všechny" a na jistotu, dají se tam najít velmi dobré postřehy o životě lidí, heterosexuálů i gayů (vy máte svoje rodiny, já ne), obyčejných i "celebrit". Soužití Freddieho s jeho snoubenkou, před i po rozchodu, je vlastně smutné - nemůžu mít něco, co chci, protože to nikdy nebude naplno. No a hudba, sestříhaná a vložená hercům do úst a nástrojů zcela dokonale, to je lahůdka hudebních filmů. Ale jo, dám pět a týden asi zas nebudu poslouchat nic jiného. P. S. Ještě takový film o Pink Floyd a jsem zcela spokojen :) (29.10.2018)