Lyončania - Príbeh gangu

Chtě nechtě nemůžu nesrovnávat s dvoudílným, velkolepě výpravným, taktéž francouzským gangsterským majstrštykem Veřejný nepřítel č.1 z r.2008. Na druhou stranu nechci být nespravedlivý, protože vedle Veřejného nepřítele by vybledl téměř jakýkoliv jiný gangsterský film. Takže opominu lyoňanskou místy televizní formu a celkově citelně skromnější poměry, trochu kostrbatý scénář (dal bych přednost klasické lineární časové ose před rušivými prostřihy mezi minulostí a současností), opominu i několik na gangsterku téměř melodramatických momentů a naopak vyzdvihnu herecké výkony, syrovost, místy slušnou porci brutality a přiznávám se že pro mě i překvapivé odhalení na konci. Příjemně staromódní filmová podívaná. (27.01.2020)

Tihle chlápci nikdy moc nemysleli na horkou vanu nebo životní pojištění. Užívali života po svém a nyní, o desítky let později, ač stále s nabitými bouchačkami v nočním stolku u postele, se snaží vrátit svým blízkým to, co už dávno vrátit nelze a užít si zaslouženého stáří. Zatímco takový Veřejný nepřítel č. 1 postrádal větší švih a tah na bránu, bývalý člen pařížského policejního sboru Olivier Marchal překvapil už výbornou Válkou policajtů, kvalitativní sešup se nekoná ani v případě téhle bandy charismatických lupičů. Ta záměrně působí unaveným dojmem, moc nemluví, přesto se dá z jejich tváří leccos vyčíst. Syrový snímek už sice nemá takový feeling jako jeho starší bráška, přesto za pozornost stojí!! (16.09.2012)

I spící gangster je pořád gangster, takže když starý kamarád ve zbrani dluží prachy mladším ročníkům, o zářezuchtivém novém policejním komisaři ani nemluvě, je potřeba vytáhnout kvéry zpoza řemene pod koženou bundou a i přes manželčino lamentování vyřídit účty pěkně po francouzsku, tedy bez zbytečných keců, nutnosti efektního tajtrlíkování při přestřelkách, a s parádně kamennými hrdiny, kteří by v klidu mohli suplovat hřebíky do rakve, což v současnosti umí nejlépe právě bývalý nositel policejní placky Olivier Marchal. (31.05.2012)

A pak má člověk věřit svému nejlepšímu příteli. Podle skutečného příběhu a tedy mravní poselství filmu nejasné. Syrově, ale trefně vykreslená morálka jedné komunity určitého etnika, kdy „mám zájem o nějakou práci,“  neznamená zájem o osm hodin denně ve fabrice, ale jen o pár minut denně „práce“ se samopalem. Ovšem nezapomenout přitom plácat sami sebe po ramenou, jak jsme čestní a féroví: „Chlap, kterej bije svou ženu není chlap!“ Oběšený pes, to je rodinná tragédie přímo antických rozměrů, ale kvůli loupeži zabitá policistka, máma dvou dětí, to je přece pouhá informace ze zpráv. (21.04.2013)

Toto byla oldschoolová kriminálka jak řemen. Pravda je, že Francouzi v tom mají praxi, takže by byla trochu ostuda, kdyby to nezvládli. Každopádně hlavní role je pro G. Lanvina jak stvořená, neskutečně mu to sedí a takhle charismatickýho gangstera jsem už dlouho neviděl. Celkově se jedná o přímočarej (nikoliv jednoduchej) příběh, kde i kamarádský pouto nemusí být to stěžejní. Tvůrci se nebojí zajet i do nejbližších partií hlavního hrdiny, takže film dostává o to větší grády. Té retrospektivy je možná trochu víc, ale nic to nemění na tom, že se jedná o poctivou gangsterku/kriminálku, která už se dneska málo vidí. (15.08.2014)