Vláda

OK, už dlouho jsem nic nebingnul takhle rychle a ne že bych byl na ty 3 řady za 2 a půl dne pyšnej. A je to velká srdcovka. Pilou Asbaek je bůh i když třeba oproti GoT a 1864 daleko civilnější. Bál jsem toho, protože to prý dělá z konzervativních politiků Hitlery a ono je to v konečném důsledku spíše naopak. Bohužel ty věci, co tam byly před 10 lety šokující jsou dneska v reálu slabým čajem a normou. Co bylo strašně svěží je o sobě pochybující a chybující premiérka, která mění názory. Což bych upřímně chtěl vidět i v reálu a u lidí smyšlených i skutečných nechápu tu posedlost názorových a nechybujících supermanů. Strašná pecka byl Lars Mikkelsen ve 3. řadě, ten tam měl být od začátku. A jestli má někdo slabost pro blondýnky, tak je to uplně v prdeli. Byl jsem nadšenej. 10/10 (12.10.2020)

Nejdůmyslnější tah věhlasného seriálu dánské veřejnoprávní televize spočívá v tom, že láká na nestranný pohled do zákulisí politiky a médií. Jenže ve skutečnosti neukazuje, jaká politika je, nýbrž jaká by měla být. Je pak na divácích samotných, aby si uvědomili kontrast politické linie i vystupování zdejší hrdinky vůči reálným politikům. Při tom ale scénáře nikdy nesklouznou k naivitě a naopak nechávají Birgitte Nyborgovou procházet zásadním obloukem z idealistky po nesmlouvavou političku zocelenou vládními tahanicemi i často donucenou ke kompromisům neslučitelným s jejím výchozím přesvědčením. Zatímco žánrový "House of Cards" staví na utvrzování předsudků o zlovolnosti a prohnilosti politiky, čímž divákům ospravedlňuje jejich distancovanost od politiky, v jádru bytostně politický "Borgen" popsaným kontrastem stimuluje nahlédnutí politické situace a motivuje k voličské aktivitě. Současně skrze jednotlivé politické problémy řešené v jednotlivých dílech, které jsou didakticky prezentovány z obou názorových stran, ukazuje divákům kontrast morálního i uváženého a zaslepeného postoje. Ve třetí sérii se vyprávění stejným principem zaměřuje na svět médií, konkrétně těch dle jejich stanov veřejnoprávních a výmluvně ukazuje mor současné vlády managerů, kteří vše posuzují absurdním měřítkem výkonnosti. Při tom všem seriál v základu staví na vtahujícím dramatu, díky čemuž pohltí i ty, kterým doposud byly politika či média zcela lhostejné. (10.06.2016)

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

Pozoruhodný dánský seriál o skutečné tváři současné politiky a tenkém rozmezí mezi věcí obecnou a sobectvím "těch nahoře" zobrazuje s chirurgickou nemilosrdností a v reálně úzkém rozmezí, kde se tyto tendence prolínají. Grónský "model" nemilosrdně sleduje ambice samosprávy strádající nedostatkem fyzického obyvatelstva i jeho neschopnosti, jež je dána přírodně, se samostatně uživit. Kontrapunkt političky premiérky, ministryně a vyčerpávající se novinářky je dalším působivým bodem pozoruhodného, navíc nanejvýš nápaditého scénáře. "Střeva" americké zahraniční politiky, která přebírá jeden americký prezident od druhého, jsou také nepřehledná. Velmoci zůstávají velmocemi. Zmínku zaslouží i obě dvě titulní dánské herečky Sidse Babett Knudsenová a Birgitte Hjort Sörensenová; jsou vynikající a Dánsko v nich má světové osobnosti globální Thálie. I premiérčin (ministrynin) poněkud lehkovážný a píli a kázeň nepřehánějící syn, který je své matce tolik podobný, a jednorozměrnost jeho nedospělého rádobybouřliváctví, jež by spíše odpovídalo 15 letům propukajícího jinošství, je tu pojednáno pozoruhodně věcně. A schopnost udržet dramatickou dějovou linku a obohacovat ji doslova gejzírem až rafinovaně promyšlených a citlivě do tkáně příběhu zasazovaných prvků je až dechberoucí. Skandinávská kvalita je zkrátka jedinečná a dechberoucí. Nepochybně špičkově světová. Není asi náhodou, že vznikla v dílně dánské veřejnoprávní televize. (23.08.2023)

Tenhle seriál je zajímavý už jen tím, že hlavní protagonistkou je žena (i když v Dánsku není žena v politice tak ojedinělý druh jako v ČR). To v čem je ale tento seriál opravdu jiný než obdobné americké seriály je především fakt, že nabízí nejen pohled do zákulisí politiky ale i do zákulisí médii (nejpatrnější je toto ve třetí sérii). I když realita dánské mediální scény v je porovnání s tou českou fakt o něčem jiném.... Ale to srovnání je docela zajímavé. Pro českého diváka pak může být přínosem i to, že dánská politika je stejně jako ta česká založena na koaličním vládnutí a tak jsou pro něho všechny politické tanečky kolem utváření vládních většin a jejich udržování spojené s vytvářením rozličných kompromisů mnohem přístupnější a pochopitelnější, než třeba sledování zákulisí americké politiky. Velkým plusem seriálu je hlavní postava Birgitte Nyborgová ztvárněná velmi sympatickou a charismatickou S. Babett Knudsen. Její postava přitom prochází v seriálu zajímavých vývojem, kdy se z postu premiérky nedobrovolně přesouvá v 3. sérii do pozice opoziční političky tvořící novou politickou stranu (opět další zajímavý styčný bod s politikou u nás, kde mám s různým štěpení stran a utvářením nových politických stran dost zkušeností). Zajímavé je sledovat též rodinný život Brigitte, který se asi logicky nevyhne turbulencím. Hodně silné jsou pak díly v druhé polovině 2. série, kdy si je Birgitte nucena vzít z rodinných důvodů jakési indispoziční volno. Hádám, že něco takového by se v ČR stát nemohlo. Možná i proto máme v ČR tak málo žen v politice... (17.05.2017)