Kliatba z temnôt

I kdyby nebyl POSSESSION podle skutečné události, pořád by na diváka působil věrohodně. Můj debut režiséra Oleho Bornedala mě překvapil a musí říct, že to nebylo špatný. Není to důmyslné a vybudované napětí jako u Jamese Wana, ale pořád si Bornedal udržuje kvalitu a skvěle si pohrává se zvuky, nebo ruchy. Tu je sound excelentní. Chápu to, kdo nebyl v kině na POSSESSION a pustí si ho doma na pc, nebo na tv bez perfektní repro-soustavy nepocítí to v plném rozsahu, ale měl by být spokojen. První pětiminutovka je nejlepší, ve středu stopáže nás napětí trochu opustí, ale na konci jsme opět v extázi. Na celek málo lekaček a pevný příběh. POSSESSION je slabší Sinister, ale raději si pustím novější House of the Devil. A matkou všech exorcistických námětů zůstává Friedkinův nepřekonatelný Exorcist. (25.10.2013)

světová kinematografie vyvrhla v posledních letech udivující množství filmů s exorcistickým námětem, ať už v to počítáme bezrozpočtový brak, kterému vůbec nemá smysl věnovat pozornost, nebo daleko ambicióznější hollywoodské zmetky lákající na zajímavé herecké obsazení. diváci jsou přesycení a žádají vysokou kvalitu. ovšem ani skromná Kletba z temnot z produkce Sama Raimiho nepřekonala prvenství Friedkinova legendárního Vymítače ďábla. nicméně, byl to obstojný pokus. představa, že pozadí judaistické démonologie vnese do hororového subžánru trochu svěžího a snad i mrazivějšího vánku, byla mylná, ostatně jako i naděje, že (jako vždy) pochybné výroky o inspiraci ve skutečných událostech přiživí atmosféru filmu. v té jako kdyby se tvůrci více zaměřili na líčení pocitů souvisejících s rozvrácenou rodinou, než aby se věnovali oparu hrůzy, bez něhož se horor nemůže obejít. přesto, odvedli slušnou práci a kupodivu ani nevadí absence jakéhokoliv ozvláštnění nebo inovace žánrové šablony. zamrzí snad jen snadná předpověditelnost jak ve smyslu předpovídání vývoje děje, tak také při očekávání lekaček. v druhém bodě velice prospívá místy až ohlušující hudba, kvůli které se vyplatí zhlédnout film v kině. dalším důvodem může být občasně zajímavý střih a vydařená kamera, která sází - jak bývá u hororů poslední doby obvyklé - na sterilní, chladně symetrické kompozice záběrů, kontrasty velkých bílých a černých ploch, zrcadla, pomalé nájezdy a nerealistické svícení a barevné provedení. tyto kvality povznášejí snímek na úroveň technicky velice dobře zvládnutého průměru, kterému však schází pravý um, mystické cosi, co by divákům dovolilo opravdu na okamžik uvěřit a následně se zhrozit do morku kostí. (10.10.2012)

Nikdy bych neřekl, že mít v dutině hrudní zlého, zakrslého, polského žida, který vám strká zevnitř prsty do hrtanu a nutí vás k dávení, může být docela kulantním hororem a ne dalším pokračováním Scary movie či nějakým Hitlerovým píár blockbusterem. Ať si místní samozvaní hororoví neheterosexuálové tvrdí, co chtějí, tohle patří k tomu nejlepšímu, co za posledních pár let z posedávacího žánru vylezlo. Co jste zase jako čekali? Že když si někoho oblíbí zlý duch, bude se ho snažit vytancovat v baletu, zbavit se ho čtyřhodinovým okopáváním brambor nebo si v plesnivém mechu, uprostřed stokorcového lesa, po nekonečné polemice s liškou šmikne klitoris? Řekl bych teď nějakou oplzlou zrůdnost, ale jsem plachý hoch z katolické rodiny! (03.01.2013)

"Manželská rozluka, vyvolala dybbuka." Přiznám se bez mučení (prováděném biblickými citacemi, cákáním olivového oleje a vyvoláváním jména Omnibus), že při většině vymítání zívám, div si sanici nevykloubím (taky zajímavý nápad), ovšem tahle posedlost mi sedla, jak dybbukova prdel na hrnec. Proszę chłopaka, zerknij z pudełka...wskoczyć do małej dziewczynki... pak se zas schovej do skříňky! A ze scény před zrcadlem mi naskočila husí kůže i pod jarmulkou. Při angíně už si nikdy nebudu svítit baterkou do krku! K úplné spokojenosti mi v tom chyběla jedna slavná scéna s krucifixem, ale uznávám, že masturbaci pětiramenným svícnem bych asi nerozdýchal. A ta malá už vůbec ne. Btw, nedávno jsem pobyl pár týdnů v nemocnici (JIP, Chirurgie, ARO, Chirurgie, ale teď už v cajku, už se tomu směju pod pejzy), kde mě i několikrát vyšetřovali v CT tunelu, až jsem si říkal: "Na co tam ti doktoři můžou pořád čumět?!" Tak už to vím... (19.04.2022)

Kletba z temnot skoro vůbec nevyužívá lekaček, což je v dnešní době komerčních hororů skoro rarita. Sází opravdu jen na napětí a atmosféru. Ovšem v závěru snímku už si tvůrci mírně nevěděli rady, a tak stavěli klišé na klišé. Proto nemůžu říct, že by mě závěr nějak napínal či překvapil. Kdybych to neviděl v kině, možná bych byl přísnější. (18.10.2012)