Dve diabolské oči

V roku 1990 sa dve rešpektované autority svetového filmového horroru stretli pri realizácii spoločného projektu. Američan George Andrew Romero a Talian Dario Argento sa nechali inšpirovať dielom spisovateľa Edgara Allana Poe. Každý si vybral jednu jeho poviedku a natočil jej filmovú adaptáciu. Pán Romero sfilmoval "Prípad M. Valdemara" a pán Argento spracoval "Čiernu kočku". Tieto dva snímky vyšli spoločne pod názvom "Dve diabolské oči". Vznikol tak titul, ktorý musí potešiť každého obdivovateľa horrorovej tvorby. Romero - Argento - Poe to je vskutku silná trojica. **** (13.01.2016)

Dve z najväčších mien hororovej kinematografie, sa rozhodli pracovať na poviedkovom snímku, každý zvlášť a každý po svojom. Ich majstrovský talent tu ale príliš nebadať. Romero sa vrátil ku svojím obľúbeným zombies a Argento si zgustol na akomsi mixu gialla a nadprirodzeného (?) motívu. Obidva príbehy sú nezáživné a neobsahujú tú správnu konzistenciu žánrových prvkov. Podarené Saviniho make-up efekty, aspoň čo to zachraňujú z podpriemeru. (11.06.2017)

Romerova část mi přišla o třídu lepší. Rozhodně má lepší atmosféru, zajimavější námět (teda aspoň pro mě), ale co docela kazí chuť z Romerova příběhu jsou špatní herci, kteří jakoby vypadli z nějakého nekonečného seriálu typu Dynastie nebo Tak jde čas. Harvey Keitel sice hraje, ale není to nic platné, protože Argento svůj mistrovský um ve tvoření atmosféry nedokázal vtisknout do adaptace příběhu E. A. Poea. Ale každopádně ve finále působí tento dvojdílný film jako naprůměrný, ale s tím, že ho vyzdvihuje první část G. A. Romera a gore scény. (09.10.2007)

E. A. Poe v rukou skvělých hororových režisérů. Romero svou povídku pojal velmi poctivě a vypráví postupně gradující příběh o životě po smrti. Své oblíbené téma se mu opět podařilo zpracovat slušně a já se při jeho zombie strašení bavil. To Argento se s postupnou gradací nijak nepáře a vypráví zkratkovitý brutalitou prodchnutý příběh o pádu do temnot šílenství. Vystřihl bych zbytečně dlouhý a co do zpracování nepodařený středověký sen a byl bych spokojen téměř maximálně, a to i díky skvělé "šokantní" pointě. Oba za čtyři. (01.08.2015)

Romerova povídka je dobrá, Argentova úžasná. Zejména ona je přesvědčivým důkazem toho, že hororový žánr není jen nějakou nehodnotnou přehlídkou hnusu, ale může zahrnovat i díla, která jsou velmi poetická a esteticky vytříbená. Poe, jakožto vrcholný představitel literárního temného romantismu, který dodnes neztratil nic na své působivosti, by z ní měl jistě radost. (18.04.2013)