Lidé na slunci

Opět jsem měl jen dvě informace. Jde o norskou komedii z roku 2011 a název filmu. A opět se vyplatilo...věřte, že očekávání a představy, které do vás infiltruje obsah, trailer nebo recenze oblíbeného uživatele, mohou velmi ovlivnit počáteční přijmutí filmu. Díky blažené nevědomosti co mě čeká, jsem se už od prvních minut napojil. Lidé na slunci, je navenek veselobarevný film s rozvernou hudbou. Postavy jsou velmi podobné mnohým z těch, které máme kolem sebe; už první věta mi evokovala Holubovou s Kleplem. Proč už mi nedáváš růži? Jak to, už???! Já ti ji přece nikdy nedával. Ta škvíra mezi bizárem a tím, co všichni důvěrně známe ze života, je vyplněna vtipnými momenty podle mého gusta. Ovšem ani zdaleka ne, jen humorem. Tvůrci občas tnou do živého a ukážou i tu temnou stranu, díky které úsměvy tuhnou na rtech a rozhostí se trapné ticho. Že vám to zní až podezřele dobře? A že se divíte nízkému hodnocení? Posledních 20 minut přejde do podivného absurdna a bohužel posouvá celý film směrem, který mi nesedí. A asi i ostatním divákům. Než TO celé začne, tak bych plácnul 4 * bez velkého váhání. Jenže stejně jako lidem na slunci pokazil dovolenou mrzký konec světa, tak mě zkazil filmový zážitek, konec filmu. (15.08.2023)

Moc pěkný film o velmi decentním konci světa, psychologicky propracovaný a s výbornými dialogy. Norové prostě zabodovali. Pouze mi nebylo jasné, proč krevety v misce nebyly vyloupané z krunýřků. Krunýřek je nepoživatelný a hlavička s tykadly ani nožičky se také nejí; není na nich žádné maso. Jednou, když jsem žil ve Vídni, mi zavolala Hanýžka, manželka mého kamaráda Freda, oznámila mi, že ve výprodeji výhodně koupila kilo krevet a zeptala se mě, jestli nemám nějakou kuchařskou knihu, kde by byl předpis na jejich přípravu. „Samozřejmě, že mám,“ zajásal jsem, hrábl jsem do své knihovny a pílil jsem na návštěvu. Společnými silami jsme pak vařili krevety na kari. Láskyplně jsem vylupoval ráčky z krunýřků a liboval jsem si, že mám tak dobře vybavenou knihovnu. Fred zase poradil, jak ze strouhaného kokosu a mléka vyrobit v mixéru v receptu předepsané kokosové mléko. Když došlo na konzumaci, prohlásil Fred, že on tyto živočichy vlastně nejí. Zato Hanýžka se na večeři těšila. Nicméně jídlu jaksi nepřišla na chuť a po několika soustech odstrčila talíř. Také malý Filípek se nad pochoutkou ofrňoval. Z pokusných důvodů byl nabídnut kousek krevety i kočce, ale ta nad silně kořeněným pokrmem jen znechuceně prskla. Nebylo vyhnutí a já musel spořádat celou večeři sám. „Napíšu do Čech, že u vás krevety nežere už ani kočka,“ řekl jsem v žertu, protože jsem znal Fredovu rodinu i některé jeho přátele z Československa. „Jen se opovaž,“ vyděsili se Fred s Hanýžkou, neboť byli, jako všichni emigranti, v těžké situaci: na jedné straně musel člověk předstírat, že se mu daří dobře, neboť kvůli tomu přece utekl, na druhé straně se to ale nesmělo přepísknout, protože příbuzní a známí z Čech stále něco chtěli. Prostě jsem zamýšlel kamarády jen trochu pozlobit. – Dobrá hláška z filmu: „Ve Skandinávii by měli žít pouze černoši. Ti nemají problém s horkem.“ (17.08.2023)

Bravo! Komedie, u které jsem se ani jednou (! ať se na místě propadnu, jestli kecám) nezasmál. Věřím, že se najdou lidi, které to pobavilo, nechci je ale znát a nechtěl bych se s nimi bavit, nesedli bychom si. Je to zlej film. Zlej ve smyslu ošklivej. Vizuálně, i myšlenkově. Získal jsem z něj dojem, že to mělo karikovat společnost, která se odvrátila od Boha. Celá tahle trapná upachtěnost mi přišla jako objednávka z Vatikánu. Nelíbilo. Ani trochu. (23.07.2023)

Asi jako kdyby konec světa zkazil dovolenou rodině Homolkových. Film si utahuje z té lidské vlastnosti, díky níž je homo sapiens schopný v zájmu vlastní pohodlnosti přesvědčit sám sebe, že vlastně o nic nejde, ať se děje, co se děje. Že občas prší krev? A že noc není úplně tak noc? A ty padající hvězdy a mračna kobylek? Ále, my máme vlastní starosti. Ono se přežene a bude zase dobře. No... Pro někoho možná. (20.03.2021)

Slabá černá komedie. Severský ujetý humor můžu, ale tady buď moc nebyl nebo to byla nějaká sorta, která se mnou nic nedělá. Děj je banální. Proč ne. Ale nezachrání to ani nějaké ta cingrlátka, která by na něj byla navěšena. Mohlo se např. víc porochnit v minulosti postav a jejich stavu (14, prostata, ...). Mohli jsme se dozvědět, co a proč bere Ingrid, protože něco rozhodně bere (křečovitý úsměv, nehty, stihomam s okem), ale nevíme nic. Mohli jsme se dozvědět, proč jsou skoro všichni takoví looseři a přitom sobecká a líná hovada, ale víme málo. Chudáček Siv byla taak dobrá na přijímačkách... No a? To je málo. Nezachránil to ani předvídatelný konec. Mně by se víc líbilo něco ve stylu Red Dwarf. Až se ke mně ta mrcha s kosou přiblíží, nakopnu ji koule. Tady byli všichni jako ovce. A nejhorší na tom je, že z konce filmu šlo udělat překvapení a ne to vyplácnout hned na začátku citací Zjevení a pitomou anotací. No nic, už jsem o té slabé kašičce napsal dost. Nekoukejte se na to, raději tu hodinu a čtvrt využijte lépe. Třeba si to Zjevení přečtěte. (22.04.2024)