Z makovej hôrky

Ve vyprávění, nostalgii a lyričnosti dosáhlo studio Ghibli tímto dílkem dokonalosti. Toto není pohádka ani film pro děti, toto je plnohodnotná malá romance, poetická jako obrázek. ■ P.S. Nemohu si pomoci. Mnoho lidí tu porovnává s Whisper of the Heart (Mimi wo sumaseba), mě to spíš (když už) připomínalo Ocean Waves. (15.02.2013)

Pomalý, nekonfliktní a nedramatický - přízviska, která by jindy značila negativa, v případě druhého režijního počinu Goróa Mijazakiho představují slova chvály a konstatování znaků výjimečného díla. V překotné době, v kontextu hyperafektované japonské kinematografie a obzvláště pak v rámci tamní hysterické animované tvorby představuje "From Up on Poppy Hill" unikátní skvost. Obzvlášť když uvážíme, že se žánrově jedná o romanci a nostalgický film ze zlatých let dvacátého století a když jej porovnáme s jinými takovýmito filmy japonské produkce posledních deseti let. Zatímco kasovní trhák "Always - Sunset on Third Street" a jeho sequely i napodobitelé po vzoru "Vyprávěj" charakterizuje obsesivní ulpívání na detailech výpravy či titěrné oživování ikonických budov příslušné doby za pomoci speciálních efektů a až propagandistické vyzdvihování tradičních hodnot zosobněných pitoreskními figurami, projekt Studia Ghibli se drží decentně při zemi a historické dějiště si bere jen jako opodstatnění pro styl vyprávění o mladických nadějích. Že se jedná o historickou éru divák pozná až mimoděk z prvků v druhém plánu a konkrétní určení roku děje přichází až cca v polovině filmu v podobě plakátů na nadcházející olympiádu. Stejně tak i zdejší romance nejen že se vyhýbá genderovým schématům jinak v anime glorifikovaným a hypertrofovaným, ale zcela postrádá jakýkoli afekt, i strojenou cudnost. Vztah ústřední dvojice je naopak i bez přemíry slov úžasně hluboký a dramatický. Jen se stejně jako vše ve zdejším vyprávění odvíjí v decentních a velmi pozvolně se vyjevujících projevech. Jestliže režisérovy předchozí "Příběhy ze Zeměmoří" zatěžovaly ohromná přemíra děje a obšírnost světa a jeho mytologie, pak "From Up on Poppy Hill" je jeho důsledným protipólem - příběh, který by jinde vydal na jednu epizodu seriálu zde dostává veškerý prostor ke klidnému rozvinutí. Dějové zvraty zde mají podobu klidně konstatovaných a vyrovnaně přijímaných sdělení a dramatický vývoj nemá podobu strmé sinusoidy, nýbrž připomíná spíše vlnky na poklidném moři. Právě těmito postupy se podařilo vytvořit retro film, který diváka pohltí svou podmanivou atmosférou starých bezstarostných časů, ale při tom nikdy nesklouzne do melancholie. (21.04.2015)

Krásný příběh, ach. Občas prostě člověk potřebuje oduševnělý, jemný, poetický, nespěchající japonský anime příběh. Animace je prostě klasika topka v rámci japonských anime. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozmotával, stejně jako Umi a Šun jsem s nimi prožívala jejich rozvíjející se láskyplný vztah mladých dospívajících se lidí, drama zjištění rodinného pozadí a odříkání si a následně úlevu na konci, kdy se vše rozmotalo. Do toho byl vložen příběh klubovny, která při prvním pohledu, když tam Umi a její sestra vešly, vypadala jako nafukovací kouzelná budova, kde je všechno. K čemuž se přidala ještě invence ekologie a památkové péče v zachování staré budovy, které hrozilo zbourání a nahrazení novou moderní. Trošičku mi vadilo, že vlastně až do té doby, než se objevila její matka, nebylo o ní nic řečeno a člověk moc nechápal, jestli je mrtvá, nebo nezvěstná, nebo co s ní je, když se o ubytovnu starala Umi se sestrou a babičkou. Góro jen tak dál! (07.03.2021)

Jedna z nejcivilnějších a příběhovým zasazením nejobyčejnějších ghibliovek je zároveň jednou z nejlepších. Goro vkládá do otcova scénáře až zarážející množství detailů a naprosto chápu, že se po takhle mravenčí práci odmlčel na dlouhých devět let. A že co se týče klasické animace, kterou od studia s Totorem ve znaku známe, to byl dost možná i jeho příspěvek poslední. Pokud ano, zůstal po něm pravý poklad. Těch nenápadných vtípků, těch bolavých vzpomínek zralého věku nebo naopak upřímně obnažených emocí, které umí přinést jen dospívání - toho všeho jsem dostal na několik snímků dopředu. (30.09.2021)

Filmy od Ghibli jsou vždy příjemným kontrastem k americkým animovaným snímkům. Hrdinou zde nebývá chlapec, přes svůj nízký věk většinou přetékající testosteronem a agresivitou, ale slušná dívka. A i když není film příliš dějový nebo fantazijní jako je tomu v tomto případě, dají se v něm najít zajímavé informace o japonské kultuře. Třeba jsem si představoval Japonsko jako přelidněnou zemi - podle filmů se ale většinou jedná o vesnice či malá města, japonština je zvláštní usekávaná řeč s vyráženými krátkými slabikami, děti jsou téměř vojensky přísně vedené, mají respekt k autoritám... Až se nechce věřit, že tenhle slušný národ mohl páchat ve válkách takové bestiality. (01.08.2012)