Tranz

"Sme súčet všetkého, čo sme kedy povedali, urobili a cítili. Sme omotaní unikátnym vláknom týchto vnemov, ktoré si neustále pripomíname. Aby bol človek sám sebou, musí si sám seba neustále pripomínať." Sofistikovaná hra s divákom, ktorá síce nedáva úplne zmysel (nabrala si toho na ramená PRÍLIŠ), ale je od prvej do poslednej minúty nepredvídateľná a sakramentsky zábavná, tajuplná a sexy. Boyle sa v nej baví kaleidoskopicky pestrým vnímaním udalostí a zmätenou motiváciou postáv, a v akčnom tempe odhaluje svoju slabosť pre thrillery Briana DePalmy. (28.10.2014)

Doufám, že móda tohoto typu filmu už pomalu odchází, protože tyto filmy jsou čím dál trapnější, hloupější, překombinovanější, prázdnější.... Z čeho se kritici mohli podělat slastí u Inception, je zde dovedeno k naprosté absurdnosti, a vlastně to vypadá, že divák už je úplně vedlejší. Podle tohoto mustru totiž nevznikají filmy, které by překrývaly různé významové roviny, různé zdánlivě neprůsečné látky a náměty k přemýšlení... Podle tohoto mustru vznikají jen narační guláše, pouhé hádanky či hlavolamy (!) - Primární otázkou zde je: "jak je to asi doopravdy?" (přičemž to "doopravdy" je zase jen umělcova fikce bez hlubšího smyslu; zkrátka jde o honbu za pointou). V Transu se vyprávění tolikrát otočí, tolikrát změní směr, že už vlastně nemá smysl ptát se, jaká je pointa (neřkuli "proč" je to tak, jak to je). Nula procent smyslu, sto procent efektů. Nevynucuju si tímto film jako od Dreyera nebo Tarkovského, ale balit tuctovou šestákovou zápletku do X protichůdných výsvětlení bez jasně daného příběhového rámce (a třebas i s otevřeným koncem) a tvářit se u toho jako tajemný hrad v Karpatech, je už opravdu jen pro odvážné. Takhle si film jako zábavu nepředstavuju. Závěrečná scéna s váhajícím Vincentem Casselem, zda zmáčknout nebo ne, je vyvrcholením trapnosti hlavolamových filmů a nabízí možné řešení "syndromu točící se káči": tj. bude se točit, dokud divák bude ochoten za tento balast platit. Neskutečná nuda. (20.06.2013)

// No, tomu teda říkám bordel. Ale zábavnej bordel! První cca půlka filmu relativně klasický heist thriller, jenom s maličko pozměněným konceptem, pak přišla jedna celkem cool písnička a při ní zásadní "AAAAWWW YEAAAAH!" moment a od té chvíle se to zvrhlo do absolutního nečekanýho finále, kde se to jen hemžilo twistama. Možná jich tam bylo až příliš, také to možná nemuselo být ke konci až tolik ukecané, Boyle si pohlídal kameru a obrazově se jedná o jeden z nejhezčích filmů roku, takže klidně mohl závěr nechat vyprávět jen pomocí obrázků ale nevadí, i tak zbývá celkem solidní film - jako obvykle platí pravidlo: kdo chce příliš, nedostane nic a kdo nic nečeká, bude bohatě odměněn. A teď mě omluvte, jdu si to přetočit zpátky k "AAAAWWW YEAAAAH!" (01.08.2013)

Segedínský, hovězí, houbový, fazolový, maďarský, bramborový, boyleovský. Jenže ten poslední měl pro mě docela mizerný základ. A vlastně trochu hodně překombinovaný. Aukční kurátor nejprve přijde o nehty, aby si zřejmě vzpomněl, kde ukryl vzácný obraz. Partička zlodějů pochopí, že tudy cesta nevede a vezme ho k příležitostné hypnotizérce, aby si hošan rozpomněl. Ta hned vstoupí do hry, přidá se k týmu a divák v autorsky hravém balení netuší, kdo vlastně hraje jaké housle. Nevím, jestli jsem chtěl snazší tajenku, ale vizí na hraně reality a hypnózy jsem si dosyta (ne)užil už v Nolanově Počátku nebo Scorseseho Prokletém ostrově. Motivace se rozpadají, stylizace jede na maximum, významy místy uskakují do rohu. A finále je docela prázdné. Zápletka má jednoznačný problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se „doopravdy“ stalo. Jo, vlastně se stalo to, že se Rosario Dawson úplně a vlastně i zbytečně svlékla!! (23.08.2013)

Chce-li se mi někdo mrknout do hlavy, tak ať raději zkusí otvírák na konzervy než hypnózu. Považuji totiž za pravděpodobnější, že mi tykev někdo odborně sešije než to, že mi někdo rozuzluje mozek do původního stavu. Já se zkrátka skvěle bavil při úvodní akci, ale jakmile se začalo hypnotizovat, tak mne hodně rychle přestalo bavit sledovat, kde je obraz, kde jsem já, co tam dělám, proč mám v kufru mrtvolu a nakonec i to, proč mám po líbání v puse tři náboje. (12.01.2014)