Thor: Temný svet

,,DLOUHO PŘED ZROZENÍM SVĚTLA TU BYLA TEMNOTA. A Z TÉ TEMNOTY VZEŠLI TEMNÍ ELFOVÉ. PŘED TISÍCILETÍMI SE NEJNELÍTOSTNĚJŠÍ Z NICH, MALEKITH, SNAŽIL PROMĚNIT NÁŠ VESMÍR ZPĚT VE VĚČNOU NOC.…“ /// Tentokrát frajerovi s perlíkem hodnou chvilku trvá, než se nadechne k souvislý (zajímavý) podívaný. Hlavně díky vtipu (nebo aspoň snaze) je to nakonec taková vodlehčená komiksová zábavička, která nezklame, ale že bych vo tom vyprávěl vnoučatům… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že ty ,,ze shora“ neuměj moc dobře parkovat (nebo to maj v píči?). 2.) Mohl by bejt James HuntBůh? (a nebyl?...) 3.) Thx za titule ,,fceli medvidek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ * (10.02.2014)

Charaktery kované ve fantasy náladě svádí poctivé hvězdné války, klíčky od auta propadají skrz portály a vlasy Toma Hiddlestona trhají plátno na kusy. Mám pro Asgarďany dost velkou slabost a jsem proto regulérně šťastný ze skutečnosti, že i tentokrát byla cesta domů z kina plná blahosklonných úsměvů z mé strany (když šel někdo proti) a simulováním toho, "jak se správně hází Mjolnirem" (když nikdo proti nešel). Přesto nemám větší problém akceptovat většinu argumentů. Příliš přímočarý záporák, maličko nesourodý rozjezd, hra o další neovladatelnou hmotu? To všechno tam je a tuhle studiovou taktiku asi hned tak někdo nezmění. Jenže - je tam stále rostoucí Hemsworthovo charisma, Lokiho glosy doslova při každé příležitosti a finální souboj v rámci prolínačky nejrůznějších světů, který je dost možná tím nejlepším marvelovským finále. Thank you. (25.11.2013)

Zhruba první hodinku mě Thor: Temný svět nijak extra nezaujal. Jenže pak Thor s Lokim vytáhli do boje a od té doby následuje poctivý Marvelovský nářez. Scéna, kdy Loki umírá (but not really:) mi i vehnala slzy do očí. Fakt, že Chris Hemsworth dokáže mít perfektní chemii s kýmkoliv, kromě Natalie Portman, se potvrzuje i zde. Zejména to jiskření mezi Chrisem a Tomem Hiddlestonem je jedno z nejlepších v MCU. Prostě God of Thunder x God of Mischief Forever:) Thor nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější postavy, ale postupem času jsem ho začala mít opravdu ráda. Thor: The Dark World v sobě dokázal výborně spojit velkolepou, vizuálně vytříbenou akci, aniž by přitom zůstal pozadu s vývojem postav. To se Marvelu daří snad v každém snímku. (03.03.2018)

Největším kladem i záporem pokračování THORA je nesoudržnost. Díky ní dovede být dvojka s podtitulem TEMNÝ SVĚT na rovině scén či delších pasáží nesmírně opojná, ale jako celek nedrží příliš pohromadě, protože je pojata jako část z mnohem komplexnějšího universa. Nahrazení Kennetha Branagha, který ke zfilmování komiksové předlohy prve přistoupil stejně jako ke svým shakespearovským adaptacím, za převážně seriálového tvůrce Alana Taylora se ukázala jako strategicky dobrá volba._____ Film je totiž pojat jako čtyři dohromady spojené epizody jednoho seriálu, kdy každá je vždy jinak odvyprávěna, přičemž se na konci dočkáme cliffhangeru, abychom měli zájem sledovat vývoj dál. Pokud je v odlišné organizaci větších bloků určitý řád, nevadí příliš ani to, že se používají postupy, které byly osvěžující u předchozích marvelovek, ale nyní už zavání určitou generičností. Napsané platí především pro epizodu č. 1 a 3, kdy první je vystavěna jako série izolovaných segmentů, které se postupně začnou spojovat, a třetí zase funguje na principu parťácké podívané, ve které se velmi zábavným způsobem pracuje s flashforwardy (záblesky budoucího dění)._____ Jenže epizoda 2, která směruje divákovy hypotézy směrem zpět, a epizoda 4, která je orientována na vývoj budoucího dění, za dvěma výše zmíněnými zaostává. Stále v nich funguje přechod mezi odlehčeností a vážností i skok od jednoho převzatého vývojového vzorce k druhému. Je ale do nich soustředěna akce, jež je zmatečná kvůli přepínání mezi jednotlivými ohnisky zájmu a neposkytováním informací a vodítek pro orientaci v prostoru a čase (napříč jedním místem/dimenzemi). THOR: TEMNÝ SVĚT tak zastává mezi marveláckými in-house tituly podobnou pozici jako IRON MAN 2, oproti kterému postrádá satirický společenský přesah: je rozpadlou, ale velmi zábavnou výplní, která si pro svou výlučnost mezi ostatními současnými komiksovými adaptacemi zaslouží pozornost. (12.11.2013)

Nejsem nasrán, jen jsem doufal, že tyhle porodní bolesti při tvorbě širší mytologie a výstavbě schůdků k Avengers mají v Marvelu dávno za sebou. Ale nikoliv. Pokud vás iritovalo, jak se v druhém Iron Manovi vše plácá na místě, záporák je cucaný z prstu a vše se točí okolo budování přímé trasy k ultimátní týmovce, budete u druhého Thora trpět úplně stejně. I tentokrát se totiž hraje s MacGuffinem, jehož účel leží v budoucnosti a k němuž je přimotán záporák, jehož existence na filmovém plátně je podobně matná jako asgardský celek, který musí být pro alespoň nějakou zábavu zasypán kotlem instantního a často na sílu tlačeného humoru. Taylorovi všechna čest, že přinesl reálnější feeling, odstranil papundekl a dotáhl některé linky. Chybí mu ale Branaghův kumšt (a to i v akci!), jenž v očích mnohých dokázal vysvaleného kladiváře zasadit nejen do nerdovských, ale i mainstreamových srdíček. Problém ale leží i někde jinde. Ve vedení, které se začíná nebezpečně motat v seriálovosti budovaného vesmíru a nemá dostatek odvahy, aby kromě drobných řezů učinilo byť jen jeden zásadní. Obávám se, že jestli po Avengers 3, k nimž Thor 2 pokládá první cihličky, nepřijde restart, celé to tvůrcům exploduje do ksichtu podobně jako se to Marvelu několikrát stalo v komiksech. (05.11.2013)