Hmyz

Filmy Jana Švankmajera nejsou pro každého a bohužel já se k této skupince lidí řadím. Beru jej jako umělce, výtvarníka a animátora. Má osobitý styl a už je ze záběru na rozsypané zápalky na staré podlaze z prken poznáte jeho styl a vidění světa či reality aniž by jste věděli z úvodních titulků, že koukáte na jeho film. Mám rád tu krásu detailu, celek mi však často uniká. U jeho filmů mívám pocit, že si je točil pro sebe, aby něco niterně svého sdělil, aby uvolnil přetlak. To je práce všech umělců, záleží však jak srozumitelně to těm venku podají. U něj ne vždycky mám ten pocit, že jej chápu. A tak tu nebudu sázet řady hvězd a psát o vyvrcholeníé jeho tvorby tímto filmem jako jiní, kterým se to možná pochopit podařilo. Téma zpracování ďivadelní hry pánů Čapků bylo ale zajímavé i to, že jsme vlastně sledovali v rámci hlavního filmu i film o filmu... A trochu jsme měli možnost nakouknout do Švankmajerovy alchymistické kuchyňě, což také nebylo k zahození. Herci hráli parádně, hlavně pan Dulava se mi líbil. A pěkný byl i ten závěr, kdy se nikdo při zamykání domu nepozastavil nad tím, že ochotnictvo už není klompletní... Dávám tedy za 3 kuličky brouka potemníka. * * * (05.08.2018)

Vzhledem k tomu, že ještě Šílení považuju za špičkové, jsem neměl důvod očekávat, že je Švankmajer za zenitem - takže neberu jako výhru, že tenhle Deadpool pro intelektuály není přímo špatný. Má několik zajímavých momentů, několik ukázek důmyslnosti (už chvíle, kdy Švankmajer "musí" opakovat záběr, ve kterém avizuje, že scénář vznikl na jedno posezení, je v dobrém slova smyslu symptomatická pro humor a smysl filmu). Určité zastaralost na mě ale sálá. Celá linie s bořením čtvrté stěny je v důsledku spíš banální a v době snadné viditelnosti do zákulisí každého filmu díky různým internetovým klipům působí strašně neobjevně. Na jednu stranu oceňuju výrazné oddalování uspokojení diváka a narušování potenciálních vrcholných scén, ale tenhle gimmick se mi celkem rychle okoukal. Ke konci jsem jen přemýšlel, kde končí tumpachovost záměrná a kde už se odhaluje limit tvůrce (například prostříhávání na akci s Lábusem, která se vždy po dobu nepřítomnosti diváka úplně zastavila - měl být i tohle metakomentář, nebo jde prostě o vypravěčskou chybu?). Abych to nějak shrnul, Hmyz působí jako film vynikajícího a důmyslného filmaře, který už ale vymýšlí a inovuje tak odděleně od světa, že mu prostě nestačí. Je cosi smutného na scénách, které mají zjevně překypovat podvratností a nekonvenčností, ale prostě nestíhají dnešnímu kontextu. Pro někoho bude tohle vytržení z dneška atraktivní a vlastně to chápu, ale osobně to ve mně vyvolávalo spíš lítost. Lítostí k tomu, že i lidi jako Švankmajer musí zestárnout a že se to (s velkou pravděpodobností a jen občasnými výjimkami) musí projevit na jejich tvorbě. Není to lítost nad Švankmajerem jako takovým, který našel i ve svém věku dost energie natočit film, ale nad lidskou smrtelností a nad tím, že Švankmajerův talent není nesmrtelný a nebude se manifestovat napořád. (12.02.2018)

Švankmajerovu surrealistickou komedii jsem bohužel neviděl v kině. V lecčem je to esence prvků známých z jeho dřívějších filmů, ale navíc to máme včetně filmu o filmu a autorské předmluvy. Bratři Čapkové by se asi podivili, a dobře jim tak! U té předmluvy jsem ještě tápal, ale pak už jsem se vlastně bavil nepředvídatelností filmu. U posledního filmu bych si mohl dovolit i zabilancovat: Švankmajerovy filmy sice mám rád, ale z těch celovečerních to u mne vlastně žádný na nejvyšší hodnocení nedotáhl. Nechtěl by Mistr přidat ještě aspoň nějaký kraťas? (06.09.2019)

Hmyz je snáď už len pre tých najväčších a najvernejších režisérových fanúšikov, ktorí prežívajú aj po desaťročiach orgazmus pri nejakej typickej švankmajerovskej scéne, akú už ale videli mnohokrát predtým. Alebo pre fanúšikov nových, ktorí sa s jeho tvorbou iba oboznamujú a tak im Hmyz môže pripadať originálny. Švankmajer absenciu normálneho deja vypĺňa celkom chytro, ale stále iba alibisticky, zábermi z natáčania, čím sa mu darí film dostať cez hodinu a pol. Svojimi preslovmi a špeciálne upozorňovaním na to, že Hmyz nemá žiaden zmysel alebo myšlienku, potom naopak vyvoláva dojem, že ide o ťažký art a keď si z filmu nič neodnesiete, chyba je v adresátovi. Ako pravdepodobnejšie vysvetlenie sa mi však javí, že tá prvotná je na odosieľateľovej strane. (12.04.2019)

Když jsem před rokem viděl Šílení, šla mi ze Švankmajerovo specifické filmové řeči hlava kolem. Film si ale držel určitý výtvarný a řemeslný rámec, který ve mně přeci jen zanechal určitý zážitek. Hmyz se oproti tomu stal pro mě téměř nekoukatelnou záležitostí. Po řemeslné stránce chvílemi průměrná filmařina, jindy filmařina naprosto tristní (viz úplný závěr, který vypadá jako cvičení prvního ročníku nějakého strašně netalentovaného režiséra). Typických animací je minimum, co hůř, jejich použití působí zcela nahodilým a nepromyšleným dojmem a z využití záběrů "behind the scenes" jsem měl pocit, že Švankmajer prostě potřeboval natáhnout stopáž na tu hodinku a půl. Snad jsem nepochopil mnohé z toho, co chtěl režisér sdělit, nemění to ale nic na tom, že jsem v podstatě jen trpěl. 2/10 (21.02.2018)