Usagi Drop

Usagi Drop občas schytává kritiku za to, že je až moc sluníčkový a že zpracování hlavní hrdinky je nerealistické, protože „děti prostě tak hodné nejsou“. To, co lze považovat za onu neskutečně vágní „sluníčkovost“, je samozřejmě diskutabilní, avšak vzhledem k tomu, že Rin vyrůstala jako jedináček, u starého pána a bez vrstevníků, tak je u ní jistá dospělost v chování zcela normální a neměl jsem s jejím vyobrazením problém. Krásně vyniká odlišnost jejího zázemí především v porovnání s vrstevníkem Kókim, který vyrůstá pouze s maminkou a chybí mu mužský vzor, jež nachází v mládenci Daikičim, opatrovníkovi Rin. Všechny tyto zmiňované postavy jsou skvěle zpracovány a nešlo jim nefandit. Svěží výtvarný styl a příjemná hudba pak přidávají další plusové body. Na druhou stranu však uznávám, že někdy je tam možná až moc sentimentu a ona drobná peripetie v závěru působila trochu dojmem vynucené přítomnosti, aby tam nějaká peripetie vůbec byla, ale jinak se jedná o zdařilé anime, kterému s čistým svědomím dávám 4*. P.S.: Jedná se o jeden z mála případů, kdy tvůrci udělali rozumné rozhodnutí neadaptovat mangu celou. To, co se totiž děje v manze poté, považuji za vrchol autorské ubohosti a totální zprznění původní atmosféry díla. (06.08.2021)

Ano - nebude to kult, ano - není to bezchybný seriál, ano - nemá to nijak zvlášť propracovaný děj a ano - snaží se to díváka dostat přes jeho nejprimitivnější pocity...přesto jsem si Usagi Drop jednoduše zamiloval...Je extrémně civilní, má sympatické postavy, nikdy nepřehání a jede na notě příjemna a inteligentna.A nepotřebuje k tomu nějaký fylozofický epos, ale vystačí si s obyčejným životem perfektně vystihujícím jeho podstatu.Letos chyběl seriál, který by byl takto vtipný, milý, občas smutný, občas veselý.Nemusí sednout každému, chápu to a dotyčné samozřejmě neodsuzuji, pro mě osobně jde ale o zatím jasný seriál roku, protože zkrátka zaplnil jednu z kvalitativních mezer letošní sezóny (a zaplnil ji skvěle) a to se vzhledem k nepříliš povedeným seriálům letos cení dvojnásobně.Zajímavé je, že mě baví cokoliv co mi seriál předkládá - první den Rin ve školce, Daikichiho problémy zvládat práci a dítě, počáteční averzi jediné rodiny co Rin zbyla, matku, která odmítá svou dceru...a přitom se nejedná o něco, co bych v životě nezažil nebo neviděl jinde...přesto jsem nadšen. (12.09.2011)

Velice pěkný kousek, ukazující jak radosti tak strasti každodenního života při výchově dětí. I když co si budeme nalhávat, takových dětí jako Rin moc není. Proto se tady najde i pár dalších malých otravných harantů, kteří její "dokonalost" spolehlivě vyváží. Hlavní hrdina Daikichi je sympaťák od kosti a spolu s Rin tvoří velmi příjemné duo. I jejich vzájemný vztah se vyvíjí plynule a uvěřitelně. Hřejivá pastelová animace je moc pěkná, sountrack taktéž a vše završuje roztomilý opening a ending. Za mě jakožto člověka, který děti v reálu nemůže vystát, natož aby jedno chtěl, velice příjemné překvapení. 8,5/10 (21.03.2015)

Upřímně na takový příběh mi bohatě stačí jeho hraná podoba. Není to špatné, je to reklama na dokonalé rodičovství a dokonalé děti, takže je to taková ta příjemná podívaná a když se zasníte, je to bájo a nic nechybí. I když samozřejmě film se nemůže věnovat všem v takové hloubce a záběru jako anime. I tak se mi víc líbil film. Lepší 3*. (18.11.2016)

No, Subjektiv se tu sice intelektuálsky vyznal ze svého despektu k fuwafuwa (jestli jsem pochopil podstatu sdělení), nicméně já to tak černobíle nevidím... Aria the Animation mě uzívala k mozkové prázdnotě, pohozený králíček mě spíš naladil na smířlivou, idealizovanou realitu. Nic nového nenaučí, časem možná zapomenu, ale pozitivně hodnotit zkrátka musím. Tato nálada a sdělení mi... vyhovuje... přestože je to manipulace emocemi. Ale o tom filmařina je, ne? (10.09.2011)