All That Jazz

Filmografie Boba Fosse není bohatá na tituly, ale přesto je tenhle tvůrce považován za hlavního architekta moderního amerického muzikálového umění 2. poloviny 20. století. All That Jazz je jeho tvůrčí vrchol, dokázal v něm zužitkovat desítky let práce na divadelních jevištích, osobní zkušenosti s uměleckým prostředím od útlého věku až po vyčerpávající turné a náročné premiéry zralého věku, kdy se už od něj čekala jen další přelomové vystoupení. Je tam všechno - láska, nevěry, manželské ztroskotání, umělecké kompromisy ve věčném sváru s producenty, stres, deprese, alkohol a prášky na povzbuzení, nekonečné zkoušky, umělecké hledání a neustálé pochybnosti o své vlastní práci i práci druhých. Kdo se podívá na All That Jazz, má před sebou všechna lákadla, která může americký muzikál divákovi poskytnout - krásné ženy, chytlavé melodie, úžasné choreografie, ale taky šmíru, kýč a muzikáková klišé. Tenhle snímek poskytl životní roli Royi Scheiderovi, který se stal převtělením skutečného Boba Fosse a podal ohromující výkon. All That Jazz je narozdíl od svých starších sourozenců ze 30.-50. let mnohem víc hledačský a originální. Myslím, že je schopný upoutat i diváka, kterému jinak tenhle žánr nic neříká. Celkový dojem: 95 %. (03.09.2012)

Muzikály jdou hodně mimo mě (byť tohle ještě naštěstí není ten příklad nejčistšího muzikálu), takže jsem zhlédnutí All That Jazz odkládal dost dlouho a ještě déle na dobu neurčitou, ale poměrně nedávno jsem z toho viděl jednu scénu a ta mi přišla tak skvěle natočená, že jsem si řekl, že to prostě musím vidět už celé. A i když si mě to v pár dlouhých muzikálových a jedné opravdu dlouhé čistě taneční scéně (kterou jsem spíš přetrpěl) ztrácelo, tak mě to nakonec naprosto nadchlo. Sice ten muzikálový formát brání tomu, aby zde vše bylo vykreslené hlouběji (což by tomu jenom pomohlo a pak by to bylo bez chyb), ale i v tomhle podání to má dostatečně inteligentní obsah na to, aby to tu formu nějak vyvážilo, i když samozřejmě dominuje víc. Po dlouhé době mě některé muzikálové scény natolik bavily, že jsem si je doslova užíval a je to vinou právě té formy, která je tak vypiplaně propracovaná, že jsem nemohl jinak, než na to nadšeně zírat. Takový cit pro detaily a všechny filmařské aspekty od kamery po samotný zvuk či jen střih a mizanscénu se opravdu vidí jen málokdy a ani se nedivím, že je ten film tak oceňovaný, protože si to prostě zaslouží. Celé to taky má neskutečnou atmosféru, která je většinu času i dost podmanivá, velkolepá a přitom nesklouzává k lartpourlartismu. Opravdu krása to všechno sledovat. Na plný počet to sice nevidím, z výše popsaných důvodů, ale dost mě to uchvátilo i tak. Silné 4* (15.04.2023)

Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti. (13.05.2007)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)

Upřímně řečeno, muzikály moc nemusím, protože mi přijdou ploché a o ničem... Ne tak tento, užil jsem si ho od svižného začátku, až do halucinogeního, geniálně vystavěného konce, který je sám o sobě jedním z nejsilnějších filmových finále, co jsem kdy viděl (vlastně nejsilnější) - "Some of these days, you gonna miss me..." :)MMCH, Roy Scheider se tu občas zaobírá střiháním filmu o standup komikovi, a následnými kritikami na tento film...že by odkaz na Lennyho? (20.05.2005)