A kam pôjdeme teraz?

[SFF 2012, Sydney] Vlažný rozjazd sa nesie v duchu okázalo muzikálovej romance a profilovej identifikácie "nowhere" reálií. V jednom okamžiku sa to však preklopí to urputného boja za integrálny mier, za záchranu pozostalých, za nádej. Primerane okorenené desiatkami nesílene úderných vtipov/narážok, čiastočne sprevádzané neľahko popísateľnou štvoricou ukrainských tanečníc a na koniec (i keď s menším dôrazom na pedantné vykreslenie globálneho problému) podobne "s hruškou v hrdle" úsmevné ako napr. "Bacheha-Ye aseman". Sú tam síce momenty, ktoré zaváňajú kalkulom, ale nie je ich tam toĺko, aby to kazilo výsledný dojem-imho. ten je zcela obstojný. Nielen kvôli Nadine Labaki v čiernom závoji i bez neho, hašišu alebo sympatickým zachraňovacím manévrom mám/manželiek, ale hlavne pre onu jasnú obžalobu vojnových konfliktov, ktorých nezmyselnosť je tu zas raz nástojčivo a napokon aj exaktne apelovaná. Pri troche zhovievavosti vydreté 4*. (09.06.2012)

Všechny náboženské konflikty nebo spíš pře v té vesničce byly naprosto umělé, působily nereálně, někdy jsem ani nechápal cože je zase příčinou, že jsou chlapci opět v sobě. Na náboženství, resp. na jeho představitele mám větší pifku než na nácky či komouše, protože dokážou obrátit bratra proti bratrovi, ale tady v tom filmu jsem jen nechápavě zíral jak se mně film snaží namluvit že mezi muslimy a křestany panuje napjatá atmosféra a bitku jim tam vyřeší jedna ženská, že vletí mezi stádo chlapů a začne každýmu z nich nadávat, ale no tááák. Buď tak nebo tak, ale tenhle polotovar fakt nepříjmám. Uznávám filmu jakousi satiru v podobě snaze žen zabránit za každou cenu konfliktu, jenže v tomhle případě by na to stačil i semafor. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 11. (07.04.2015)

Je vidět, že Nadine Labaki je svět žen velmi blízký jak jsem měla možnost zaregistrovat už v jejím prvním celovečerním filmu Sukkar banat. Vždyť ženština je ve své podstatě jednoduchý jazyk, jen je škoda, že většina mužů se ho odmítá naučit a tak v jedné vsi v Libanonu nastane situace, která donutí ženy použít jiné prostředky pro dosažení svého záměru. I když pozadím tohoto filmu jsou tragické události, tak Nadine velmi citlivě, dojemně a hlavně vtipně s jistým nadhledem rozehrává příběh o velkém odhodlání žen předejít jakýmkoliv konfliktům a násilí. Je to krásný film s jasnou nosnou myšlenkou o nesmyslnosti náboženské nesnášenlivosti a já si myslím, že je to jeden z filmů, který stojí určitě za zhlédnutí. (15.11.2014)

Musím sa prikloniť k názoru, že obyvatelia dediny v tomto sympatickom libanonskom filme sa púšťajú do konfliktov medzi sebou trochu neopodstatnene. Chvíľu sú najlepší priatelia a vzápätí stačí škaredý pohľad, alebo správa v televízii o konfliktoch medzi moslimami a kresťanmi a oheň je na streche. Tým myslím mužské osadenstvo. To ženské má samozrejme viac rozumu a menej chuti bojovať, ich snaha byť krkom hýbajúcim hlavami v krajine plnej konfliktov však nie je jednoduchá. Inak povedané filmu trochu chýba výraznejší konflikt, ktorý je nahradený symbiózou postavičiek ako v českých klasických komédiách a niekedy prepuká v takmer až muzikál bollywoodskeho razenia. 70%. (25.06.2015)

Viera hovorí: "Ty si ja a ja som Ty". Náboženské inštitúcie zase: "Len v prípade, ak vyznávaš nášho Boha.". Politickí vodcovia (=vojnoví štváči) zase: "Nie, len naše videnie sveta v náručí našej viery je správne. Ostatní sú odpad na spálenie.". Lokálni duchovní zo zastrčenej dediny na libanonskom vidieku sa snažia tieto rozpory zmierniť. Tradičné magicko - mystické rituály ale príliš nezaberajú. Ženy, napriek množstvu intríg a hádok, však veľmi dobre chápu, že za všetko môže chlapská márnomyseľnosť a neukojené ego. To vyvoláva vnútorné napätia a stačí jedno prečítanie novín, jedna neoverená klebeta, jedny správy v telke a oheň je na streche susedovho domu. Len preto, že je inoverec. Aby zabránili povraždeniu sa navzájom, nenápadne, s posvätením miestnych duchovných, mužom pripravia hody v štýle: "Zabavte sa, dajte si haš. Zatancujte si a popite magické nápoje.". Je to guľáš namiešaný z viacerých žánrov (komédia, tragédia, milostná romanca bollywoodskeho strihu, bizarná šou kusturicovského strihu). Len tak - tak drží pokope. Ale drží. Asi ako dlhoročné spolužitie dvoch ideovo nezmieriteľných komunít. Za pesničku žien, vaľkajúcich hašišové koláčiky pre svojich kohútich mužských miláčikov aby zabránili krvavému lokálnemu konfliktu, dávam jednu dronabinolovú hviezdu navyše. Skvelé tiež bolo, ako ženská časť dediny pochopila, že eskalátorom konfliktom sú štvavé články a správy z médií. Preto, akonáhle sa dalo, odstrihli dedinu od tv signálu a spálili všetky noviny. (21.10.2014)