Michael

Michael je pedofil... Michael je plešatý, brýlatý chlap, který něco skrývá ve sklepě a zdá být trvale v nevrlé náladě, ale zároveň přitom zvládá být svědomitý manažer v pojišt´ovně. To je vše. Následuje banalitní pohled den po dni do jeho života, ale cítíte jak nesnesitelně houstne atmosféra. Posledních pár minut, je nejsilnějších a nejhrůznějších z celého filmu... (20.10.2015)

Celou dobu jsem si říkal, že je to velice dobrý hanekeovský art, doplněný o estetiku ošklivosti (prostředí, hlavní postava), ale pořád tomu do Hanekeho hodně schází. Navíc jsem pořád tak nějak tápal, jak by se to mohlo dále vyvíjet. Avšak posledních patnáct "zauzlovacích" minut naplněných hodně černou ironií mě přesvědčilo, že Schleinzer to měl sakra dobře promyšlené a je velmi nadaným žákem. (13.06.2012)

Hodně komentovaný autorský film Markuse Schleinzera, který se měl skutečně o co opřít. Kromě známých reálií poslední doby a estetiky Michaela Hanekeho, to může být i román Johna Fowlese "Sběratel" (1963), který vychází z podobné akční situace (použití někoho jako katalyzátoru pro své temné cíle). Dalším momentem je fenomén nacismu, který v Rakousku propukl nečekanou měrou, a po válce zase (ne)čekaně zmizel - kam zmizel? co čeho se převtělil? Schleinzer se tedy postaral nejen o vysoce efektivní režii, ale i jeden nejlepších scénářů posledních let. Na Michaelovu smrt jsme připraveni, ale stejně tak i na možnou smrt jeho "chráněnce" (viz Fowles). Ostatně nemůže to jít tak dál věčně! Nebo může? Nebo tomu tak někdy je? Nebo tomu je tak právě teď?... Kdo dává pět hvězd, nemůže se mýlit. (26.02.2015)

Rakušanka Natascha Kampusch, 1998 unesena, 2006 utekla, věznitel Wolfgang Priklopil spáchal sebevraždu. Rakušanka Elisabeth Fritzl, od roku 1984 vězněná, věznitel-otec Josef Fritzl skončil v roce 2008 v poutech. Dostal doživotí. Michael a Wolfgang. A za kamerou celovečerně debutující režisér, Rakušan Markus Schleinzer. „Tohle je můj nůž, tohle je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout?“ – „Nůž.“ Úctyhodné množství tematických náznaků a trefných filmařských „poznámek“ plně slouží k tomu, jak soužití mezi na první pohled spořádaným pojišťovacím agentem (prostě ničím vybočující chlapík od vedle, jen ty rolety by nemusel pořád stahovat a neohlášené návštěvy by měl naopak vřeleji vítat) a desetiletým hochem vypadá. I přes ožehavé téma má velmi civilní tón, nechce šokovat, i když je aktuálnější víc, než by si veřejnost přála. Podobný závěr jsem čekal, za oceánem by zřejmě matka zabouchla dveře a celou věc raději ututlala. Tady je na nás, jaký závěr si vybereme. Divák je tu nicméně už od začátku vtlačený coby pozorovatel hry s nefér pravidly, které pevně drží v ruce režisér a scénárista v jedné osobě. Ten si vybral výtečné herce a volí převážně chladné statické záběry, které sdělují jen to, co máme vidět. Zdrženlivý, soustředěný, přemýšlivý, alarmující a v každé době aktuální snímek. 80% a těsně pod vrcholem.. (06.10.2013)

"Toto je můj nůž a tohle je moje péro. Co chceš abych do tebe vrazil ? " "Nůž." Tento moment vidím jako jeden z nejnezapomenutelnějších. Film sice nesoudí ani se nesnaží šokovat, jen si myslím, že by mu více emocí jedině prospělo. Takhle to na mě působí příliš sterilně. I přesto že toto téma šokuje samo o sobě, postrádala jsem podrobnější propracování některých scén. Michael upozorňuje hlavně na fakt, že tento typ lidí může bez problémů zapadnout do normální společnosti. V tom případě si nikdo z nás nemůže být jistý, jestli například jeho kolega nemá ve sklepě zavřeného malého kamaráda na hraní. Tento film Michaela zpodobňuje jako docela fajn úchyla. Slaví s chlapcem vánoce, dává mu dárky, vodí ho do zoo, unáší pro něj kamarády a místo toho aby ho zabil, když závažně onemocní, jede mu koupit léky. Co se týká příběhu po faktografické stránce, vůbec bych nepohrdla háčkem obsahujícím únos chlapce. Tím bych myslím dostala dostatek informací i emocí. Prostě si představuji, že po shlédnutí filmu s takovouto tématikou budu odcházet s více sevřeným žaludkem. (06.07.2011)