F jako fotři

Nejmilejší překvapení festivalu - téměř žádná očekávání , o to větší radost mi tenhle dokument přinesl. Výborně namíchaný koktejl z koncertů drsných punkových kapel dohromady se záběry frontmanů týchž kapel stojících v růžových pokojích svých dcer, nosící batolata v pažích potetovaných, hodně smíchu, hodně dojetí. Zajímalo by mne, zda režisérka při své cestě do do jemné muzikantovy duše sesbírala hodně materiálu taky z odvrácené strany, z rodin nefunkčních, rozvrácených. Ale je pravda, že dokument o špatných otcích by nepřinesl takovou radost a porozumění jako tenhle skvělý snímek. Vřele doporučuju a doufám, že se u nás najde osvícený distributor....snad ta paní z České televize nebyla jen vrátná.... (09.07.2011)

Svižné dílko Andrei Blaugrund o tom, jak se ze slavných punkrockerů stávají otcové a jak je to mění. V 18 můžete na všechno srát, žít jen pro dnešek a chtít se do 30 uchlastat a ufetovat k smrti. Ale pak se vám narodí dítě a změní celý váš život, najednou máte zodpovědnost nejen za sebe. Je třeba živit rodinu a platit hypotéku. Jo, jo, je to tak. A i zpěváci slavných skupin jako je Pennywise či Rancid si uvědomují, že se stali součástí systému, proti kterému od dospívání bojovali. Ale berou to sportovně a s nadhledem ;-) Dynamický dokument plný punkové hudby a pro někoho překvapivě vyzrálých názorů, pocitů a myšlenek punkrockerů určitě stojí za shlédnutí i kvůli spoustě komických situací plynoucích z konfrontace dvou neslučitelných rolí - rebelujícího pankáče a zodpovědného otce. Čtyři a půl hvězdy, punk rulezz! (07.07.2011)

O tom, jak ideálně namixovat punk a rodičovství, se tu rozpovídala pěkná řádka punkových legend od Pennywise přes Red Hot Chili Peppers až po Rancid či Total Chaos. Kromě toho, jak se jim to daří či nedaří, se mnozí z nich rozpovídali i o svém dětství či o tom, že živit se v současné době punkovou muzikou není žádný med. narvané skvělou muzikou, úsměvné, někdy i dojemné, ale hlavně strašně zábavné. 90% (16.09.2015)

Dopředu je třeba říci, že F jako fotři nemají ambice šokovat publikum hlubinnými sondami, překvapovat svou neotřelostí či provokovat voleným námětem. Přesto jistá neotřelost, jistá provokativnost a určitý sestup do duší se koná. Možná proto ta symbióza kravaťáků a inťoušů. Při klouzání po povrchu se pobavíte, při hlubším vhledu je co analyzovat. Více ZDE. (20.12.2011)

Chápu bezprostřední nadšení diváků z předložených příběhů a proto také všechna pozitivní hodnocení. Mám-li ale hodnotit tento snímek jako dokument v evropském objektivním smyslu, nelze nedospět k závěru, že jde o velmi schematický, manipulativní a scénářem řízený americký komerční "dokument". Jak i z diskuze s tvůrkyněmi - režisérkou a produkční vyplynulo, sestavovaly z oněch zmíněných180 hodin natočeného materiálů výběr podle svého scénáře, který má nejprve diváka šokovat (vhled do "obscénní" subkultury punku), pak pobavit (scény jak si pokérovaní punkeři pohrávají se svými ratolestmi) a nakonec dojmout (přeměna životních hodnot punkerů, přechod k familiérnosti a sentimentální výpovědi se slzami v očích). Ano, to se povedlo - autorky takto dostaly diváky a sál byl satisfikován koncentrací pozitivních emocí a stavů, které ze sebe aktéři vpravdě těžce zkoušení životem dorazivší k zásadním životním mezníkům prožili a naplno je projevili. Svoji výtku bych shrnul tak, že bych upřesnil žánr dokumentu nebo přidal podtitul ve smyslu, že nejde o dokument o punku nebo punkerech ani o punkerech otcích, nýbrž o punkerech otcích, u kterých převládl otcovství nad jejich původním přesvědčením. Ostatně zajímavé by mohly být reakce z auditoria aktivních přesvědčených punkerů, kterým by asi nezbylo než konstatovat, že aktéři tohoto dokumentu jsou v podstatě odpadlíci, slaboši a konformisté. Praví punkeři byli přece ti, co se opravdu těch 30 let nedožili. Koneckonců scénář dokumentu se odvíjel pravděpodobně také od toho, že sama režisérka punkerka není a nebyla a je trojnásobnou matkou.. I v samém dokumentu zazněno, že o punku to přestalo být pro kapely v okamžiku, kdy se muzikou začaly živit a vydělávat si (prodeje nahrávek, následně koncertní turné). Pak snad přece nemusí být pro někoho tak uchvacující, že muzikant profesionál si pořídí rodinu a snaží se ji uživit. (09.07.2011)