Spoluautor

Přiznávám, podlehl jsem kouzlu jednoduché zápletky a velmi sympatickým hereckým výkonům a ač je opravdu zbytečné hledat ve Spoluautorovi nějaké hluboké myšlenky, hlubokých emocí je tam více než dost a jsou sakra dobře vystižené. Důvod jedné nerozsvícené hvězdy je ten, že zřejmě z nedostatečné sebedůvěry režiséra, je divákovi v určitých chvílích tu podkresovou melodií, tu prací kamery, tu skladbou mizanscény, podsouváno, jaké emoce si režisér přeje abyste v danou chvíli cítili. Je to však škoda, jelikož u takto komorně a divadelně pojatého dramatu to velmi bije do očí a zbytečně odrazuje diváka, který si říka :" Hou, no počkat, ale já to takhle nechci..já to cítim takto." I tak však na tento střet dvou světů, který v velmi mihotavých odlescích ke mě přináší vzpomínku na Synecdochu, občas rád vzpomenu. (12.07.2011)

Je vidět, kam to má Donovan nejblíž. Do divadla. Minimalistickýho. Nejenom obsah ale i forma tomu přímo odpovídají. Statická kamera, postavy z centrální perspektivy, minimum lokací a postav, všechno se odehrává především v dialozích. Škoda, že se to dotklo i délky stopáže, páč postavám se nedostalo tolik prostoru, aby získaly potřebnou hloubku. Filmu paradoxně neprospělo ani obsazení Davida Morse, na jehož "poťouchlý" herectví jsem si musel dlouho zvykat a v první scéně jej rovnou zavrhnout. Zase se projevila délka stopáže, protože zvykání nedosáhlo kýženýho efektu. Přesto je právě Morsův výkon nakonec tím, co je potřeba vyzdvihnout, protože proměna jeho hereckýho zjevu budovanýho už na přibližně 30 rolích, kde vystupuje jako detektiv nebo polda, je nakonec obdivuhodná. Kdyby se vším Donovan nepracoval tak úsporně a přímočaře, byl by snímek určitě vydařenější./MFF/ (07.07.2011)

Když se podívám na zařazení komedie/drama, nějak si to nemůžu se Spoluautorem dát dohromady. Zařadila bych to spíš do kolonky thriller/drama. Začátek příliš nezaujme, příběh se tváří jednoduše a plyne bez sebemenší námahy tím typickým hollywoodským stylem. Až s Gusem přijde zlom. Nakonec se z toho vyklubala tak trochu ostřejší verze Virginie Woolfové v chlapském provedení se skvěle vystajlovaným, zvukově podkresleným (ač nepřekvapivým) závěrem. (04.07.2011)

Martin Donovan je sympaťák a já fakt chtěl, aby se debut dvorního herce Hala Hartleyho vyvedl, A on se velmi vyvedl. První půlka jakoby nezapadala, do celého seriálu, střet Morse a Donovana je velmi zábavný. Donovan přistupuje k dialogům s citem a vytváří svou poetiku. Asi to není jednoznačně dokonalý film, ale je to film, který mě ohromně potěšil. (09.07.2011)

Zpočátku podobně nevýrazné, průměrné a lehce stupidní jako většina mainstreamové americké produkce, v druhé polovině naopak nápadité, zajímavé a velmi sympatické. Vidět první půl hodinu v televizi, řeknu si, že je tento film podobně zbytečný jako divadelní hry hlavního hrdiny, a nejspíš ho i vypnu. Ještě štěstí, že z kina se neodchází tak snadno, protože následující thrillerově-dramatická část byla výborná. (Označení komedie v tomto případě moc nechápu.) Možná ne vždy byl Spoluautor originální (film, kde hlavní postavy přestírají, že jsou někým jiným, a kde se následně stídají hranice mezi touto "hrou" a jejich skutečným životem, jsem letos viděla už asi tři), ale minimálně byl prosycen takovým zvláštně melancholickým feelingem, který mi byl ze subjektivního úhlu pohledu blízký podobně jako odpor Guse k zvonícím telefonům (u nás doma to totiž - co se počtu příchozích hovorů týká - vypadá dost podobně). První polovina za dvě hvězdy, druhá za čtyři. Celkově tedy za tři? Objektivně ano. Subjektivně ale převládá ten specifický pocit z druhé poloviny, kde i závěrečná, kraťounká epilogová scénka získala jen díky použité lokaci ve svém příběhu své místo. [MFF Karlovy Vary 2011] (04.07.2011)