Prelet nad kukučím hniezdom

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti... (06.08.2007)

Krista boha, debilové, chcete hrát karty, nebo si chcete, kurva, honit péra? Jeden z mých nejoblíbenějších Formanových filmů. Výborný Jack Nicholson v roli volnomyšlenkáře, který v psychiatrické léčebně tropí jeden exces za druhým a do zaběhnutých řádů poklidné kliniky, vnáší neuvěřitelný průvan. Miloš Forman měl ještě dlouho před natáčením jasnou představu o tom, kdo by se měl ujmout hlavní role - jedině Jack Nicholson, na kterého však musel několik měsíců čekat. Výsledek zná určitě každý - Nicholson podal jeden z nejpozoruhodnějších výkonů filmové historie. Skvělé jsou i kreace vedlejších postav. Zde všemi opěvovaná Louis Fletcher, mi zase nepřišla tak démonická a rozhodně bych ji neoznačoval za zrůdu, i když vytvořila skutečně zajímavou zápornou figuru. V menších rolích potěší debutující či začínající herci jako Vincent Schiavelli, Christopher Lloyd nebo Brad Dourif. Já bych rád vyzdvihl výkon Dannyho DeVita. Klasika světového filmu. SVOBODA. (18.11.2009)

Skutečně omračující film, alespoň pro ty, kterým v krvi zbylo trochu rebelantství, nonkorfomity a smyslu pro humor. Proč je vlastně všem tak sympatická postava líného flákače, který předstírá malomyslnost, aby se vyhnul trestu a pracovnímu táboru? A jaktože se cítíme nejvíc doma právě na tom nejtruchlivějším místě, mezi blázny? Kde udělala Velká sestra chybu? (Tady se film dopustil podstatné odchylky od originálu, tím že z Velké sestry neudělal ďábelskou postavu, nýbrž jen nevědomou vykonavatelku zla, která se stále domnívá, že pro své pacienty koná to nejlepší.) Proč Náčelník mlčí, a co tu vlastně pohledává? Forman, s oblibou vyzdvihující génie lidstva, nám tady ukazuje, že každý, ale úplně každý člověk má stejnou cenu. Že špatné chování, nepřizpůsobivost, odlišnost ho jeho lidství nezbavuje, ba právě naopak, možná jen člověk se svobodnou vůlí je stále ještě člověkem. (01.01.2005)

RETRO /// ,,TAKHLE TĚ TU NENECHÁM“..... /// Herecká exhibice Jacka Nicholsona a přehlídka ligy slabomyslnejch v příběhu, kterej má sílu. A zřejmě si ji udrží navždy! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenou knihu, ktereou napsal Ken Kesey v roce 1962 číst nebudu. 2.) Miluju, když kluci ve vodmašťovně dělaj večírek. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ** (03.04.2012)

Nevýslovný herecký i režijní koncert, založený na výtečné předloze a skvělém scénáři. Těžko říci, komu nejvíce "připsat" sugestivnost Přeletu, zda hereckému ansámblu, který za zdmi světa "nenormality" strávil několik týdnů, aby nasál a absorboval tamější kolorit (a podařilo se mu to dokonale), nebo Miloši Formanovi, jehož citlivá a vpodstatě nenápadná, avšak dokonale natempovaná, režie dodává filmu nádech tichého, podprahového dramatu, které své největší intenzity dosahuje ve scénách skupinové terapie... Nejadekvátnější závěr zřejmě bude, že Přelet nad kukaččím hnízdem je dokonale sladěnou symfonií všech nástrojů, mezi nimiž dominují sólové party Jacka Nicholsona (neuvěřitelně živelného a skutečně maniakálního) a Louise Fletcher (jejíž krásná fasáda ukrývá minimalisticky vyjádřený hrůzný vnitřek). Tichý boj těchto dvou elementů – hlučného bonvivána a buřiče McMurphyho a despotické vládkyně sestry Ratchedové dokonale doplňují menší, ale o to úctyhodněji sehrané herecké party chovanců oddělení. Miloš Forman se ve světě "pošuků" pohybuje s naprostou samozřejmostí, dokumentárním přehledem i bezchybným citem pro vnitřní drama postav. Tenhle obraz individuální svobody a radosti ze života uprostřed světa, který své obyvatele nemilosrdně požírá, strčí i po letech do kapsy vše, co bylo na toto téma natočeno (včetně vykalkulovaného Shawshanku). (13.03.2005)