Prozacový národ

Film jako takový není dokonalý a má své mouchy. Ale je to podle skutečné události, tak beru, že to nebude o přehnaných nečekaných zvratech, ale spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a tom, co během depresí a terapie prožívala. A to tam bylo vykresleno poměrně pěkně. Čtyři hvězdy ale dávám hlavně za ty herecké výkony. Christina i Jessica byly výborné. Už jen kvůli nim stojí za to se na Prozac Nation podívat. (17.07.2014)

Natočeno podle stejnojmenné knihy Elizabeth Wurtzel. CITÁT - Zamrazit tak tuto chvíli - navždycky........ Příběh Elizabeth Wurtzel (Christina Rici) je, dá se říci, jako každý jiný, ale věřte, je to jen zdání. Příběh povedený, zajímavě natočený a s nádechem noir - protože si vlastně celý příběh hlavní hrdinka odvypráví. CITÁT - Psaní mě nezachrání......... Christina Rici skvěle zahrála rozpolcenou Liz a dá se napsat, že nejen že ji to bavilo, ale ona se částečně do své role vžila. Příběh je založen na dialogu, opouštění, odpouštění a životě. CITÁT - Budu v pohodě......... Zajímavá a mrazivá je věta - CITUJI - Žijem v Amerických státech Depresivních, jsme Prozacový národ. Prozac = anti-depresivum. (01.04.2013)

V našich končinách nepříliš známý film, což je obrovská škoda. Filmů se skutečným citem pro životní drama je hodně málo. PROZACOVÝ NÁROD pak zejména herecky patří k těm nejlepším. To, co tu předvádí Christina Ricci spolu s Jessicou Lange je prvotřídní herectví na té nejvyšší úrovni. Když Elizabeth (Christina Ricci) pláče, tváří se zmateně nebo uráží, všechno hraje s obrovským přesvědčením. Její gesta vypadají tak opravdově, až doslova cítíte potřebu jí pochopit a zachránit. Jessica Lange je v roli matky, která se snaží dát dceři vše, co sama neměla a přitom se musí vyrovnávat s jejími depresivními náladami a sebedestruktivním chováním také naprosto dokonalá. Film má své srdce, svůj odkaz a hlavně ukazuje beznadějnost a zoufalost dnešního života, ukazuje důsledky křečovité výchovy. Je odkazem pro nás všechny, je obrazem dnešní společnosti, ve které ne všichni zažívají duševní radosti a nejsou plní optimismu a to se nám tenhle film snaží ukázat s velmi vlídnou tváří. (11.02.2012)

Zdánlivě nenápadný film, ale opravdu hořce poučný, s nepřehlédnutelným poselstvím ve výborně vystavěném příběhu matky a její dcery, mladé vyjímečně talentované studentky žurnalistiky, kterou herecky ztvárňuje mimořádně a velmi přesvědčivě Cristina Ricci, v roli její matky pak exceluje Jessica Lange, její postava v příběhu vychovává dceru Lizzie výhradně sama již od malinka, téměř od jejích dvou let, hraje roli ženy frustrované vlastním neúspěšným životem, jak osobním, tak profesním, která se upíná výhradně na dceru a veškeré svým životem nenaplněné ambice projektuje až do krajností v životní dráze své dcery, vše jde zdánlivě stále podle jejích pokřivených představ až do zlomového momentu, kdy její dcera získává prestižní stipendium a odchází studovat na matkou vysněný "Harvard", pro matku je to sice konečně první velké vítězství její "cílevědomé" výchovy, ale až následující čas pronikavě ukáže, jak chybná a v základu zcestná ta její výchova ve skutečnosti byla, pak se dcera po ztrátě matčina každodenního upjatého vlivu začne náhle nabytou svobodou ve svých projevech rychle a dramaticky měnit, ze svědomité, až úzkostně pečlivé a z kolektivu vrstevníků vylučované dívenky se začíná její život jak ve spirále opakujících se osobních excesů a eskapád propadat, vše se jen prohlubuje alkoholem, všemožnými drogami, tak se Lizzie neovladatelně vydává na cestu postupné sebezkázy, až do spásném momentu, kdy se s velkým štěstím dostává na nátlak svých nejbližších školních přátel do psychiatrické ordinace a má jí z problémů konečně začít vracet k normálnímu životu odborně vedená pomoc, bohužel ani takový zásah odborníka v její situaci nemůže mnoho v jejím životě pozitivně ovlivnit, je tak široce dlouhodobou citovou devastací narušená osobnost, že její funkčnost v běžném životě už mohou zajistit jen stabilizující léky, antidepresiva Prozac, pomohou jí dále žít, ale ne bez následků. (10.04.2012)

Díry v nedotaženém scénáři jsou vkusně zalepené autentickým herectvím Christiny Ricci a slušnou filmovou formou, která k podpoře emocí využívá prolínaček a dvojexpozicí. Forma sice nedokáže úplně zastínit celkovou plytkost a fakt, že tento film je vlastně bez napětí nebo gradace, ale na druhou stranu dělá z tohoto snímku velmi příjemnou podívanou. Vazba hlavní postavy a diváka je silně individuální, i když se film celkem slušně snaží omlouvat se za hlavní hrdinku pomocí monologů. U mě samotného zůstaly sympatie někde na půli cesty, stejně jako celkový prožitek z filmu. Problémem je, že Prozac Nation se nedrží žádného společenského nebo duševního problému příliš dlouho, a místo toho těká ze situace k situaci bez zjevné kauzality. Filmu tedy chybí výraznější hloubka. Nicméně příjemná záležitost, i když mohla být ještě mnohem příjemnější. 70% (17.08.2010)