Helen

AK MÁME NIEKOHO RADI, AK S NÍM ŽIJEME, NEPÝTAJME SA HO, AKO SA MÁ, AKO SA CíTI ... MALI BY SME TO VEDIEŤ. A o tom je tento fil. Poznajú to mnohé matky, žijúce s postihnutými deťmi po celý život, s Downami, deťmi s obrnou, autistami, s ľudmi postihnutými duševným i telesnými poruchami. Helen v tomto filme žila sama, v zdanlivo dobrom vzťahu, no keď ju prepadli depresie, nik nebol nablízku čo by jej pomohol, ani manžel, ani nemocnica, ani nikto z okolia. Až rovnsko postihnutá študentka .. ktorá vedela o čom to všetko je. A keď k filmu s dobre hrajúcou Ashley pridáte aj fajn hudobne podmazy tak to celkom ujde. (17.02.2015)

Obživlá ilustrace k slovníkovému heslu "klinická deprese", spíš než originální životní příběh. Film je postaven na modelových situacích a modelovém chování postav, navíc Ashley Judd svou roli ždímá až otravně vlezlým způsobem, který svědčí o její snaze vyniknout, nikoli o sžití se s postavou. Poctivě zahrané emoce do filmu přináší až postava depresivní studentky, která se svou nemocnou učitelkou naváže vztah, založený na vzájemném pochopení dvou stejně postižených bytostí. Tam kde citová vyděračka Ashley Judd diváka brutálně atakuje hysterickým fňukáním a červenýma očima, vystačí si Lee Smithová se zdrženlivými gesty a plachými pohledy. (19.08.2010)

Reklama na elektrošoky s castingem narychlo vypůjčeným z upoutávky na podpůrné přípravky při úbytku estrogenu, kde tvůrci o depresi neměli ponětí, nebo v ní právě hluboko uvízli... Nesoudržný pár, složený z přehrávající Ashley Judd a Gorana Visnjice, který, jako by se na plac připletl z cateringu při roznášení kávy, už pro mě nemohl nic udělat. Nuda z deprese, deprese z nudy - vyberte si. (26.06.2013)

Každý život je svojí podstatou manio-depresivní. Myslím, že maniodepresivitu lze vidět i v životě zvířat a do konce i rostlin. Nedovedu rozpoznat, zda se u Heleny jednalo o bipolární nebo monopolární depresi. Nejspíš to druhé. Určitě na filmu spolupracoval poradenský štáb lékařů a psychiatrů a jednotlivé projevy nemoci ve filmu byly pečlivě konzultovány. Nicméně nemám k režisérce, Sandře Nettelbeckové, potřebnou důvěru. Nemám ji v otázce vedení herců (přehrávání či nedohrávání?), dialogů, volbě prostředí (i já bych se v něm zbláznil), ani hudbě, kterou považuji za vyloženě nepatřičnou. Ještě mám v dobré paměti film Frédérica Dumonta " Un ange à la mer", který mě v nejistotě nenechal. Zde mi pořád něco říkalo, že by stačilo se obléct do montérek a vyjet s kolečkem na zahradu nebo si tam alespoň sednout na slunce. Pozn. 1: Mnohem více reflexe na toto téma - než dvě hodiny dívání se na očividně zdravou ženu, která "to jen hraje" - je v písních, ať lidových nebo rockových: ve "Wish you were here" (Waters, Gilmour) stačí jen jednotlivé expresvní "výkřiky" (tell blue skies from pain, swimm in the fish bowl, cold comfort, leading role in the cage,...), Jimi Hendrix vyjadřuje své "Manic depression is a frustrating mess" lépe než slovy hrou na kytaru. Pozn. 2: Není asi náhodou, že mojí nejváženější spisovatelkou je Virginie Wollfová, a také Ingeborg Bachmannová a Sylvia Plathová. Více v jejich díle než v jejich osudu je patrné, co se s nimi právě děje. Psát jako VW nelze "beztrestně". Dvacet dní před smrtí si v deníku naordinovala správnou terapii "Occupation is essential. And now with some pleasure I find that it’s seven; and must cook dinner. - Důležité je stále něco dělat. A s jistým uspokojením ztjišťuji, že už je sedm a musím jít vařit večeři." To by ovšem nesměla právě psát "Pointz Hall" (později přejmenované na "Mezi akty" - nejodvážnější dílo světové literatury. O něco dříve se ptá (2.10.1940): "Ought I not to look at the sunset rather than write this? - Neměla bych se radějí dívat na západ slunce, než psát tohle:" Pozn. 3: Ještě jeden člověk přichází do tohoto společenství: Georg Trakl. Říká se (Ernst Jünger), že válka zoceluje. Alespoň pro Trakla a VW (viz z celý zápis ze dne 2.10.1940) to zřejmě neplatí. Pozn. 4: Můj komentář je jen doplněk ke komentáři Faidra****. (25.05.2020)

Riadne depresívny film, len škoda, že v podstate stále dokola o tom istom - o pádoch, sebaklame a neustálej dileme, kto má pre koho aký zmysel. Aj keď všetko sa skôr odohrávalo pod povrchom, takže skôr bolo dobré sledovať reakcie ako slová. Nuž, depresia je sviňa a riadne s človekom zamáva. Aj keď Helen mala aspoň to šťastie, že mala okolo seba pár ľudí, ktorým na nej záležalo a snažili sa ju naviesť na správnu cestu, ale to by musela pochopiť a ona samotná. Nebolo to zlé, no mne osobne prekážala tá neuveriteľná strnulosť, hoci depresívna atmosféra bola vystihnutá úctyhodne. (18.07.2014)