Lollipop Monster

Tak toto je určitě film, který potřebuji vidět ještě jednou. A to je u mě známkou toho, že mě vážně zaujal! Jaký byl? Barevný i černobílý, dramatický i úsměvný, ujetý, protikladný, zajímavý, nekomerční, revoluční, svobodomyslný, provokativní, zvrácený, "přesčáru", nekonvenční, absurdní i mrazivě realistický; strašně zajímavá kamera, střih, triky a skvělá hudba. Když si uvědomím, že to je Zisky Riemann prvotina, tak smekám. :-) Moc pěkný komentář - Vodnářka (08.01.2015)

Milá redakcia časopisu Mädchen! Už som odtrhla hlavičky, všetkým mojim barbies a moju nenávisť k rodičom to nezmenšilo! Nikto ma nemá rád, neviem si nájsť žiadnu kamarátku a chalani v triede sa mi posmievajú. Čo mám robiť? Vaša Ziska----- Milá Ziska! Svoje emócie si rozhodne musíš ventilovať. Skús o tom natočiť film! Tvoja redakcia--------- Myslel som si, že po Solondzovi ma už nič neprekvapí, ale táto šialenosť balansujúca na hrane kritiky reality a satirického drogového tripu, parodujúceho všetky možné žánre a úchylky je nezabudnuteľná. Málokde je filmová hudba tak dokonale súzvučná s obsahom scenára a málokedy sa vidí také decentné a vhodné použitie animácie ako tu. Smial som sa asi aj pri pasážach, kde to bolo nevhodné. A ten humor je korením tohto počinu. Inak by z toho bol ďalší Haneke. (31.03.2012)

Vizuálne a hudobne nápadité asi ako prechádzka supermarketom. Hudobne podobné večernej návšteve "trendového klubu" plného životaskúsených a zároveň znudených gymnazistov. Informačne i humorne hodnotné ako rebélia rozbíjania telefónnych búdiek za socializmu v ČSSR. Mediálne zhodné s tým ako o mladých referujú korporátne psychologické magazíny a reklamami zdieľané blogy, čo je asi najväčšia chyba - novosť pohľadu vystriedalo uniformné pricmrdávanie tomu, čo sa nosí ako názor, že takto sa má dnes protestovať voči rodine, vzťahom, škole. Mladí rebelovali vždy zhruba rovnako, šukalo sa ako o závod tiež, len tie rezačky do zápästí viac nahrádzali pred takými 20. rokmi reálne samovraždy, či vraždy - aby vzdor mal nejaké varovné memento (čo potvrdzujú správy o pozvoľnom sústavnom poklese samovrážd mladistvých). Recyklát viac ráz videného v podobe hystericky nepodarenej pastelkovo pripálenej zmesi Jacksonových Nebeských stvorení, Jakubiskovho Post coita a Boylovho Plytkého hrobu. (17.05.2012)

Tenhle německý snímek na vás dopadne hlavně svou syrovostí. Je celkem přímý, nesnaží se o zkreslování skutečnosti, a to je na něm skvělé. A to i přesto, že sem tam využívá surrealistické animace. Zobrazuje svět dvou odlišných dívek, svět, který je krutý, není vždy laskavý, ale ani ony nejsou jen jeho oběťmi. Závěr je očekávaný, ale v tomhle případě o něj zase tolik nešlo. Šlo o dojmy. Ať už jste tučnější Barbie, nebo emo rebelka, osud vás může spojit. A intimita není jenom krásná. (20.10.2013)

V kontextu filmů o dospívajících rebelkách výjimečný snímek, protože dívkám nepodsouvá tradiční hodnoty, ani je nedémonizuje (jako to dělají např. německé "Wir sind die Nacht" či "Abgefahren"). Nejen, že hrdinky zde vyprávění nesměřuje do náruče opačného pohlaví, ale navíc poměrně otevřeně a bez hodnotících tónů se dotýká témat, která cílové publikum zajímají, jako je heterosexuální i lesbický sex, vymezování se vůči módním trendům a absurdita nefunkčních rodin. Podobně také celková afektovanost, formální přeplácanost a pestrobarevná stylizace rezonují s pohledem náctiletých děvčat na svět. Ač má film prvky emo, proti tomuto módnímu směru se rázně vymezuje jeho zesměšněním v postavě teatrálně trapného bratra jedné z dívek. Podobně jako v "Sucker Punch" či "Hanna" zde naopak převládá pestrost trendů přejímající z různých mód prvky skládající dohromady pluralitnější, ale současně osobitější styl. (08.07.2011)