Lásky jednej plavovlásky

Tady ještě Forman a spol. ve své kritice maloměšťáctví a čecháčkovství příliš tlačí na pilu (scéna s prohrabáváním kufru za zvuků státní hymny narušuje iluzi nastoleného realismu), nicméně fenomenální práce s neherci všechno vyvažuje. Příběh rozdrobený do několika částí filmu jako celku spíše škodí, v hlavě diváka tak zůstávají jednotlivé herecké etudy ("Já tady spim jak na hranolu"). V Hoří má panenko jsou všechny aspekty dovedeny k dokonalosti, i přes to patří Lásky jedné plavovlásky do zlatého fondu Nové vlny. Trio Forman-Passer-Papoušek sice kritizuje skrze humor, ale činí tak ostře jako nikdo jiný před nimi. (05.04.2013)

Lásky jedné plavovlásky je typický příklad formanovské veristické metody natáčení. Všudypřítomný pocit trapnosti a krutosti, observace, improvizované (a mnohdy prázdné dialogy) mezi (ne!)herci, důležitá taneční sekvence a mnoho dalších znaků, které jsou pro Formana typické. Celkově je děj/příběh více vyhrocený než v Černém Petrovi, nicméně vrcholným režisérovým dílem, které se nese na podobné vlně, zůstává Hoří, má panenko. Zpočátku byl film celkem pomalý, pozvolný, až zdlouhavý, na což je nutné si zvyknout, avšak (téměř) závěrečná postelová scéna nemá u nás (a možná ani v zahraničí) obdoby. Zkrátka film, který není sice dokonalý, ale je nadčasový a vyniká svou přímočarostí. (11.07.2013)

Lásky jedné plavovlásky jsou pro mne klasickým zástupcem filmu o radostech a především i strastech mladé generace žijící v socialistickém zřízení. Události, se kterými jsou zde mladí hrdinové konfrontováni, většinou vyústí v trapné situace a právě ta trapnost je jedním s dalších prvků toliko společných pro filmy české nové vlny. Nedospělé postavy vedou stejně nedospělé dialogy, které sklouzávají právě až k té trapnosti. Hlavní hrdinky Anduly, které mysl zatemnila první velká láska, mi bylo na jednu stranu pro její dětskou naivitu a hloupost líto, zároveň jsem se jí ale musel ze stejných důvodů i smát. Přece jen jsme si tímto obdobím dospívání prošli všichni, díky čemuž nám jsou strasti hlavních hrdinů tak povědomé a možná právě proto měl ten můj smích výrazně hořkou pachuť. Nebál bych se Lásky jedné plavovlásky označit za jakousi teenagerskou komedii 60. let. Jen je tato komedie znatelně lidštější a inteligentnější než to, na co jsem zvyklí dnes. 100% (08.06.2009)

Velmi vtipný a velmi smutný film. To není protimluv, ale pouze malá část charakteristiky, kterou lze doplnit dalšími body, jakými jsou velmi vyhraněná nehranost v nejlepším slova smyslu, půvabně imaginativní a nijak nekomentované hříčky, například kravata uvázaná na stromě či zkoušení kabátu, v neposlední řadě i půvabná demonstrace vylámaných zoubků centrálního plánování, které zdánlivě myslí na všechno, ale ve skutečnosti selhává na plné čáře... (06.07.2007)

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)