Lásky jednej plavovlásky

Tady ještě Forman a spol. ve své kritice maloměšťáctví a čecháčkovství příliš tlačí na pilu (scéna s prohrabáváním kufru za zvuků státní hymny narušuje iluzi nastoleného realismu), nicméně fenomenální práce s neherci všechno vyvažuje. Příběh rozdrobený do několika částí filmu jako celku spíše škodí, v hlavě diváka tak zůstávají jednotlivé herecké etudy ("Já tady spim jak na hranolu"). V Hoří má panenko jsou všechny aspekty dovedeny k dokonalosti, i přes to patří Lásky jedné plavovlásky do zlatého fondu Nové vlny. Trio Forman-Passer-Papoušek sice kritizuje skrze humor, ale činí tak ostře jako nikdo jiný před nimi. (05.04.2013)

Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (23.12.2009)

A Forman zase jede pecky! Blonďatý pískle, notně omšelý životem, brnká na introvertní notu a je jedním velkým otazníkem. Bylo však patrné, že se v ní něco odehrálo, že se v ní cosi vzbudilo a rozčeřilo chladný vody. A to se mi strašně líbilo; podezírám ji, že vyhandlovala křídla za řeč. Plavovláska není o trapnosti, fakt ne! Tedy za předpokladu, že pro vás život neznamená povrchní divadýlko. O tom ten film totiž je: o životě. 85% (25.03.2011)

Lásky jedné plavovlásky je typický příklad formanovské veristické metody natáčení. Všudypřítomný pocit trapnosti a krutosti, observace, improvizované (a mnohdy prázdné dialogy) mezi (ne!)herci, důležitá taneční sekvence a mnoho dalších znaků, které jsou pro Formana typické. Celkově je děj/příběh více vyhrocený než v Černém Petrovi, nicméně vrcholným režisérovým dílem, které se nese na podobné vlně, zůstává Hoří, má panenko. Zpočátku byl film celkem pomalý, pozvolný, až zdlouhavý, na což je nutné si zvyknout, avšak (téměř) závěrečná postelová scéna nemá u nás (a možná ani v zahraničí) obdoby. Zkrátka film, který není sice dokonalý, ale je nadčasový a vyniká svou přímočarostí. (11.07.2013)

Je dobré, že si jeden z tvorcov tohto filmu všimol bezradnú dievčinu vláčiacu po Prahe veľký otlčený kufor. Všimol, zaujalo ho to, dostal nápad, presvedčil o ňom ďalších a vznikol jeden z troch najlepších Formanových predemigračných filmov (spolu s Černým Petrem a Hoří, má panenko). Súčasne tiež filmov, ktoré sú tak české, až je to niektorým z postihnutých nepríjemné. Lásky nerobí výbornými iba stávka na vtedy mimoriadne populárneho Pucholta, dojemne prirodzenú Hanku Brejchovú a geniálnu dvojicu Šebánek - Ježková, ale najmä autentickosť príbehu a dialógov. Pri zmienených Formanových filmoch mám vždy dojem, že ich jeho dvorný kameraman nakrúcal cez kľúčovú dierku. Ale päť hviezdičiek tomuto výbornému filmu aj tak nedám. Ani nie tak pre postavy záložákov, pri sledovaní ktorých som sa mrvil v kresle, ale najmä preto, že schopnosť vnímať a oceniť všetky dejové a dialógové nuansy končí na hraniciach vtedajšieho Československa. (02.05.2011)