Lásky jednej plavovlásky

Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (23.12.2009)

Andula je jako vyplašené zvířátko s velkýma očima. Naivní slečna, která stále tápe a hledá, která prostě jen touží po tom, aby ji měl někdo rád. Jenže to je těžké… Sny jsou jedna věc a skutečnost druhá. Milda není žádný princ na bílém koni, ale prostě obyčejný kluk („ucho“), který sám neví, co chce. A ona? Schoulená na posteli, s úsměvem na rtech vypráví. Její slova možná říkají pravdu, ale poněkud upravenou. Všichni jí mohou závidět… Můžu se celou dobu smát, ale přesto tu bude přítomná hořkost. Jedna ztracená světlovláska a omezenost jistých lidí… To bylo před čtyřiceti lety. A teď? Doba se změnila, naše rozhovory se změnily, jen ty citové zmatky pořád zůstávají stejné. Láska (nejen) pro plavovlásky. (11.01.2008)

Formanova civilná trápnosť na domácom ihrisku ma ani napriek priaznivej stopáži opäť nebaví. A to z prostého dôvodu - čo zobrazuje, nepripadá mi vonkoncom smiešne, lež v tomto prípade skôr úmorné. "Minimalistický" scenár vždy neznamená výhru, ak je téma užšia ako formát. Ak už o "chlapcovi a dievčati" (či naopak), radšej zvolím Slnko v sieti, ktoré môjmu diváckemu ja vychádza viac v ústrety. 60% (14.02.2015)

Parta postarších záložáků přijíždí do malého městečka, kde na jednoho muže připadá deset žen, plavovláska si hledá životního partnera a všechno to působí velmi krásně. Forman v Láskách jedné plavovlásky naznačil genialitu (zejména scéna na tancovačce), která naplno vytryskla v Hoří má panenko. V jeho režii působí situace všední až obyčejné tak neobvykle a krásně, že jsem měl hned po zhlednutí chuť pustit si celý film ještě jednou. Zlatá česká 60. léta. Pro mě osobně po Přeletu nad kukaččím hnízdem a Hoří má panenko Formanův nejlepší film. (18.02.2008)

Je dobré, že si jeden z tvorcov tohto filmu všimol bezradnú dievčinu vláčiacu po Prahe veľký otlčený kufor. Všimol, zaujalo ho to, dostal nápad, presvedčil o ňom ďalších a vznikol jeden z troch najlepších Formanových predemigračných filmov (spolu s Černým Petrem a Hoří, má panenko). Súčasne tiež filmov, ktoré sú tak české, až je to niektorým z postihnutých nepríjemné. Lásky nerobí výbornými iba stávka na vtedy mimoriadne populárneho Pucholta, dojemne prirodzenú Hanku Brejchovú a geniálnu dvojicu Šebánek - Ježková, ale najmä autentickosť príbehu a dialógov. Pri zmienených Formanových filmoch mám vždy dojem, že ich jeho dvorný kameraman nakrúcal cez kľúčovú dierku. Ale päť hviezdičiek tomuto výbornému filmu aj tak nedám. Ani nie tak pre postavy záložákov, pri sledovaní ktorých som sa mrvil v kresle, ale najmä preto, že schopnosť vnímať a oceniť všetky dejové a dialógové nuansy končí na hraniciach vtedajšieho Československa. (02.05.2011)