Konkurs

Oproti filmovej dvojičke Kdyby ty muziky nebyly, je Konkurs asi najmä vďaka slávnej "Raději jsem neměla ten román" scéne o niečo zapamätateľnejší a ja mu nedám štvrtú hviezdu iba preto, že viem aké Formanove filmy po ňom nasledovali a že sa okrem jeho povestnej autenticity a lásky k ľuďom (a ich rozmanitosti), naučil rozprávať aj tie fantastické príbehy. 3,5* (01.03.2019)

Zlatá šedesátá. Kolébka rockové hudby. U nás bylo tou kolébkou divadlo Semafor. Konkurs pro veřejnost pánů Suchého a Šlitra objevil řadu talentů, které utvářely pozdější obraz populární hudby, zejména big beatové scény. Samotný film tak zůstává velmi cenou sondou do atmosféry tehdejší doby. Jistě, nabízí se srovnání s dnešními Superstar, X – faktorem a nevím čím vším ještě. Možná leckoho překvapí, v jakém přátelském a uvolněném duchu to tenkrát probíhalo. Nikdo do vás nepere emoce pod tlakem. Všichni jsou přirození a lidé tak nějak rozumní. Přijde, zazpívá, hezky krátce popovídá. Žádná hysterie. Superstar je úplně jiný svět. Svět kýče, přetvářky, lidské hlouposti a trapnosti. Film KONKURS zůstává neocenitelným obrazem české společnosti začátku 60. let. Česká kultura může být Semaforu vděčná za mnohé. 75% (07.02.2012)

z dnešního pohledu přetechnizovaných filmů a rychlých střihů velká nuda. navíc forman natáčel většinou pouze obraz, neměl na kameře mikrofon a dialogy jsou pak dotočené a synchron je mnohem horší než u jednohlasého simultáního videodabigu za socializmu. Některé dilaogy chybí úplně, tohle je pro mistra spíš ostuda. (06.09.2007)

Britští tvůrci Pop Idolu (předobrazu Česko Slovenské Superstar) by měli proplatit Miloši Formanovi a pánům kolem divadla Semafor autorské poplatky, ten koncept s prvky reality show totiž již na začátku 60. let vymysleli naprosto dokonale. Charisma Jiřího Suchého a krystalizující autorské metoda Miloše Formana daly tomuto polodokumentárnímu filmu ještě něco navíc... (05.02.2012)

Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru ve světě československé hudby, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!" 80% (30.10.2017)