Konkurs

Narozdíl od „muzik“ je to takové hravé a hřejivé, je v tom méně dramatu a (dnes) více nostalgie. Vnímáme jej víc jako dokument, než jako hraný film, což souvisí se slávou Semaforu. Některé scény z Konkursu se také běžně objevují v dokumentech o Semaforu té doby. Režisérova režie je velice nenápadná a projevuje se v podstatě ve vytvoření jakési osy příběhu (totiž v tom, že scénář sleduje několik konkrétních zůčastnivších se postav), pak v samotném nápadu takový konkurs natočit, a nakonec a nejvýrazněji ve střihu. Tento formální minimalismus krásně dokumentuje Formanovo vnímání, totiž nesmírnou citlivost pro viděnou realitu, kterou už není potřeba příliš přikrašlovat, protože je silná sama o sobě. A jestli to někteří nevidí, tak asi nemají tak docela co dělat na webu, který se primárně věnuje filmové tvorbě... (19.01.2007)

Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit koukat se na zkoušku dvou dechovek. Jenže mladý Forman je nabitý nápady a nešetří na formální struktuře. Ostré kontrapunkty (stáří x mládí, směšné x vážné) vykresluje satiricky střihovou skladbou a ironický dojem, kterým celý film pomrkává na diváka je ještě podpořen nepatrně jízlivým vyústěním, kdy se mladíci pouze prohodí ve svých rolích a pokračují po vyhození ze svých orchestrů v hraní. Druhá povídka je nejlepším důkazem toho, že touhy po bulvární pikantnosti nejsou jen jevem 90. let a dál, ale trvají už sakra déle. Semafor byl jistě na počátku 60. let pro mladé lidi hlavním stanem Západu. Přesto nenese Konkurs rysy ani tak Superstar, jako spíš důmyslné mystifikace ve stylu Roku ďábla. Je to "reálný" příběh zmarněných nadějí dvou dívek a zároveň jasnou deklarací ironického gesta umělého narativu. Když už jsem u té dokumentární formy. Koncept třesoucí se kamery samozřejmě podporuje mystifikační realitické směřování, na druhou stranu mi právě v druhé kapitole dost vadil asynchronní zvuk, který nekorespondoval s obrazem. Jinak výborný debut. (11.08.2009)

Výchozí myšlenka - ukázat pospolu slasti a strasti mizejícího a nastupujícího hudebního stylu - je bohužel rozmělněna celovečerním formátem. Základní metafora filmu - hudba jako závod, jako sport vyžadující tvrdou přípravu, a v pozadí toho všeho touha přitáhnout na sebe pozornost druhého pohlaví a hřát se ve vlnách obdivu - je hlavně v první povídce přítomna vrchovatě a brzdí celý film. Kdyby ty muziky nebyly je za čtyři hvězdičky, protože ukazuje prorůstání proletářského byrokratického jazyka do privátní sféry (některé státy by nám tu dechovku zrušily, ale my to neuděláme, to musejí udělat voni) a do maloměstského života (šroubovaný zahajovací projev). Konkurz je za dvě hvězdičky, protože sice zachycuje fenomén Semafor, ale nikterak ho neanalyzuje, a dokonce pracuje na vytváření mýtu self-made singer (z hvězdné pěchoty se vynořily Věra, Hana, Pavlína, Yvonne - takže všichni talentovaní mají šanci). (25.10.2010)

Prepojením dokumentovanej reality a autorskej fikcie vytvoril študent Miloš Forman svieži produkt, v zábavnosti porovnateľný s Hviezdnou rotou dnešných „má talent/superstar/x-factor“ kreácii, a čo je hlavné, poburujúco vytrhnutý z okov socialistického realizmu. Hoci mi uniká hlavná myšlienka tejto jednohubky a musím uznať, že jeho technické spracovanie je slabé, najmä čo sa postsynchrónu týka, celkom ma to bavilo. S rock and rollom na večné časy a nikdy inak. (6/10) (29.04.2013)

Zlatá šedesátá. Kolébka rockové hudby. U nás bylo tou kolébkou divadlo Semafor. Konkurs pro veřejnost pánů Suchého a Šlitra objevil řadu talentů, které utvářely pozdější obraz populární hudby, zejména big beatové scény. Samotný film tak zůstává velmi cenou sondou do atmosféry tehdejší doby. Jistě, nabízí se srovnání s dnešními Superstar, X – faktorem a nevím čím vším ještě. Možná leckoho překvapí, v jakém přátelském a uvolněném duchu to tenkrát probíhalo. Nikdo do vás nepere emoce pod tlakem. Všichni jsou přirození a lidé tak nějak rozumní. Přijde, zazpívá, hezky krátce popovídá. Žádná hysterie. Superstar je úplně jiný svět. Svět kýče, přetvářky, lidské hlouposti a trapnosti. Film KONKURS zůstává neocenitelným obrazem české společnosti začátku 60. let. Česká kultura může být Semaforu vděčná za mnohé. 75% (07.02.2012)