Prepadovka

Óda na nezlomitelného bojového ducha a kosti indonéských ranařů ve váhové kategorii Pet Shop od Mattela. Aneb jak si filmoví předáci v Jakartě řekli, že to těm thajským Tondům Jájům natřou, hezky "silat style". Nevím no, jakkoliv se musí nechat, že narozdíl od takového Tom Yum Goong se tu kdosi pokusil vytvořit cosi jako skutečný příběh (aby ho lidově řečeno zajebal pazúrom "takřka" bratrské sounáležitosti), tak i když je cosi skutečně pozoruhodného na dvaceti hitech nožem za pět sekund, po úvodním střelecko-fyzickém masakru jsem čekal něco onačejšího než přehlídku reálně nepřežitelných brutálních úderů, kopů a narážeček do štírka v černých hadrech. I bojové umění je potřeba umět dávkovat - takhle tvůrci vystříleli prach dost brzo, a do konce už jen zvyšovali laťku daleko předaleko za hranice směšnosti. Jedinou čestnou výjimku představuje emocionálně hutná špinavá bitka seržanta s Mad Dogem - u té jsem si říkal, že si sakra někdo spletl film, a že by to měl rozhodně dělat častěji. Jinak je to martial arts porno se všemi zmíněnými vadami i klady. Není v zásadě rozdíl mezi těmihle záležitostmi a třeba tanečními filmy jako Step Up - dějově a leckdy i herecky utrpení, technicky ovšem vynikající podívaná. Takže za ten lepší příběh desítka navrch proti Tom Yum Goong. To znamená 70%. PS: Opravdu by mě zajímalo jak se to může přihodit, že na opačných koncích světa se najednou urodí dva filmy s takhle moc stejnou "nosnou myšlenkou" jako Raid a Dredd, když údajně nikdo od nikoho neopisoval:) (22.04.2013)

Nemějte mi ty tři hvězdičky za zlé, ale asi vážně chci od filmu víc, protože i když režisér s choreografem pochopili, co všechno lze z herců vyždímat (a že to rozhodně překračuje všechny myslitelné meze toho, co jsme doposud viděli), ten děj na mentální úrovni herní arkády prostě ve druhé polovině sklouzne do bolestného stereotypu a vlastně se už jenom opakuje dříve viděné, navíc ten finální souboj tím notně tratí na atraktivitě taktéž, takže pokud budu chtít v hospodě nad tímhle rozjímat, mohutně si loknu při vzpomínce na fígl s ledničkou, ale zbytek bude jak z té levné hlášky „…víš jak ten týpek zřeže toho druhého, ne?“, což asi napovídá mnohé o tom, že podruhé už bych to regulérně protrpěl; vlastně těm, kteří tomu pálí plnou palbu tak trochu závidím. :) (29.05.2012)

Určite jeden z najlepších akčňákov za posledné roky. Úvod, hlavne prvý stret a masaker na schodišti riadne napumpuje krv do žíl. Neustála streľba a zmätok, do toho presekávanie sa drevenými podlahami do nižších podlaží, následne opäť streľba a bitka s každým, kto príde do cesty... Úvod je jednoducho šialený a zdal sa mi aj dosť reálne podaný. Škoda, že neskôr to už ide s reálnosťou z kopca. Hlavný hrdina holými rukami zabije desiatky chlapov, vydrží stovky najtvrdších úderov do tváre, dokonca i kolenom(!)... No nič. Ako akčný film je to poriadna adrenalínová jazda, aká nevzniká každý deň. Aj preto som ochotný prižmúriť oko nad výdržou hlavného hrdinu a jeho nezničiteľnosťou a dávam filmu v rámci žánru plný počet. Som si istý, že remake from USA nás neminie. 90%. (03.02.2013)

Útok čirého fyzična, kterému nejvíc škodí jeho vlastní aura. Se značkou "akční podívaná roku" nebo dokonce desetiletí přichází zcela automaticky očekávání, že se z Raid vyklube něco víc než krvavá mlátička. Nevyklube a není to potřeba. V katalogu indonéských fatalit mi vařící adrenalin nejvíc stupňoval zdánlivě nenápadný, ale o to smrtonosnější Mad Dog Yayan Ruhian. Jeho hlavní představení, ve kterém se od gumových skoků, kliček a vývrtek postupně přechází ke sbírání posledního zbytku sil k co nejtvrdší ráně, doslova bere dech. (18.12.2014)

Dokavaď se pracuje s policejními manévry, je Zátah precizní. Fyzické souboje vynikají precizní choreografií, to je ale právě důvod, proč si je nelze naplno užít, neboť film, navzdory pekelné brutalitě v takovou chvíli ztrácí svoji autenticitu a stává se z něj "jen" žánrová rubačka, byť stále precizní. Překvapení jsou herecké výkony, které jsou výtečné i na psychologické drama, natož na akční řezničinu. (05.08.2012)