Prepadovka

Dokavaď se pracuje s policejními manévry, je Zátah precizní. Fyzické souboje vynikají precizní choreografií, to je ale právě důvod, proč si je nelze naplno užít, neboť film, navzdory pekelné brutalitě v takovou chvíli ztrácí svoji autenticitu a stává se z něj "jen" žánrová rubačka, byť stále precizní. Překvapení jsou herecké výkony, které jsou výtečné i na psychologické drama, natož na akční řezničinu. (05.08.2012)

Hej stále sa niečo deje. Súboje sú premakané. Aj námet o dome zločinu, z ktorého niet úniku, je sľubný. Žiaľ, to čo sa stále deje je furt to isté - súboje, súboje ach tie súboje (parafráza pesničky Beáty Dubasovej: "Účesy, účesy ach, tie účesy."). Pri neustálej repetícii aj premakanosť choreografie začne liezť na nervy. Pretože v zásade sú všetky tieto akčné bojovky veľmi podobné pornofilmom - v nich ide o súlože, tu zase o súboje. Čím viac a rôznorodejších, tým lepšie. Aj to má porno s akčákmi spoločné. Serbuan maut potom, ak odhliadnem od neustálych a neraz nudne dlhých mlátičiek, poteší exotickým zvukom jazyka, a ošuntelými interiérmi betónového baráku s atmosféru podsvetia. To sa vydarilo. Takže celkove za dve hviezdy. (20.07.2015)

Škoda rány, která padne vedle!! Čistokrevná rubačka, která neví, kdy přestat a když už se začne přeci jenom zajídat, předhodí nenasytnému divákovi další porci nekompromisní řežby, kdy postupně s dějem opadávají výstřely a létající ledničky a ke slovu přicházejí nože, mačety nebo holé nohy a ruce. Všechna čest choreografii. Herci jdou co se fyzického výkonu na dřeň, hlavního klaďase jakoby údery protivníků motivovaly ještě k vyšším obrátkám. Právě živočišný tah na branku, který mi chyběl třeba u Ong-baka (bavil neošizenou fyzickou akcí, ale nudil opakovanými záběry a mizerným feelingem), je tu poctivý s každou ránou. Děj je jasně nalinkovaný – velký barák, policejní jednotka a banda vrahounů, kteří se nehodlají vzdát. Videoherní koncept pak vydrží až do horních pater, kde na přeživší čeká slušný záporák s výbornými poskoky (démonický Yayan Ruhian zvlášť). Žádné vykecávání, jen jedna lekce anatomie za druhou a divák si užívá, klaní se poctivé dřině a oceňuje přehledné záběry. Neučesané, hektické, zoufalé i brutální. Vedle tohohle vypadá takový Van Damme s hezoučky nasnímaným, efektně sestříhaným a lahodně vypadajícím výskokem jako malý skřítek schovaný pod dekou. (16.07.2012)

Jakarta. Nábojů nekonečno (dokud si to scénář žádá), mačeta jako základní vybavení kuchyně (až na pokoj 726, tam maj jen špachtle a lžičky) a činžáky plný feťáků, který jedou karate (dobrá, tak Pencak Silat). Pitomý příběh lemuje fascinující souboje s exponenciálně rostoucí neschopností účastníků zemřít po rozdrcení lebky nebo zaražení ohryzku do krku. Umíraj tam děti, teče spousta krve a vše končí úsměvem od ucha k uchu. U mě dobrý. Nekoukejte na to s anglickým dabingem. (24.12.2014)

Nemějte mi ty tři hvězdičky za zlé, ale asi vážně chci od filmu víc, protože i když režisér s choreografem pochopili, co všechno lze z herců vyždímat (a že to rozhodně překračuje všechny myslitelné meze toho, co jsme doposud viděli), ten děj na mentální úrovni herní arkády prostě ve druhé polovině sklouzne do bolestného stereotypu a vlastně se už jenom opakuje dříve viděné, navíc ten finální souboj tím notně tratí na atraktivitě taktéž, takže pokud budu chtít v hospodě nad tímhle rozjímat, mohutně si loknu při vzpomínce na fígl s ledničkou, ale zbytek bude jak z té levné hlášky „…víš jak ten týpek zřeže toho druhého, ne?“, což asi napovídá mnohé o tom, že podruhé už bych to regulérně protrpěl; vlastně těm, kteří tomu pálí plnou palbu tak trochu závidím. :) (29.05.2012)