Kdyby ty muziky nebyly

Upraveno v květnu 2019. Kdyby ty muziky nebyly okouzlí postupy a vztahy a zaslouží si vyšší hodnocení. Zároveň by díky charakteru formy praktického cvičení byla lepší kvalifikace nepatřičná. Miloš Forman za vydatného přispění Ivana Passera hledal a zkoušel, identifikoval nové trendy, přistoupil k realitě všedního dne s básnickým zasněním a za každé situace si především hrál. Miroslav Ondříček přidává poetizující skladbu kontrastů a harmonie. V hlavní roli je dechovka, ve vedlejší burácející řev rozjařených motocyklů. Největší pozornost upoutá dirigent celoživotní vášně Jan Vostrčil. Dech rozvernosti ho škodolibě srovnává s dirigentem požárníků Františkem Zemanem a penzistou Jindřichem Pravečkem. Z dalších rolí zaujme problémové mládí Václav Blumentál a Vladimír Pucholt. Kdyby ty muziky nebyly jsou poetičtější, než Konkurs, přesto jde stále jen o přípravu a zkoušení. (05.07.2009)

75% - Tento film je oslavou dechové hudby a muzikantů, kteří ji provozují. Líbí se mi, že se v něm střetávají dvě pravdy mezigeneračního konfliktu, a divák má prostor zapřemýšlet si o nich. Naznačuje se zde pomalý úbytek muzikantů-nadšenců. Těch, kteří, berou muzicírování jako ideál krásy a hrají z lásky. No a na druhé straně tu máme dva mladé, co kromě hudby mají jiné životní cíle a zájmy, a amatérské hraní berou jako finančně lukrativní hobby. Pokud bych měl připojit svůj názor, jako názor profesionálního muzikanta, má pravda je uprostřed. Zbytečně hrdý a autoritativní postoj zasloužilých nadšenců (Vostrčil hraje jaxepatří) spíše odrazuje mladé lidi od sdílení jejich vášně pro hudbu. Ale jako pro každou lásku, i pro lásku k hudbě by člověk měl umět něco obětovat, jinak pro něj ona vášeň po čase ztratí cenu… A obětovat ideálu část svého pohodlí, to mezi mladými není „in“ ;o) (09.04.2007)

Na dnešní dobu už je to místy zdlouhavé, ale jinak... U kontrastu motorek a dechovky jsem si kdysi poprvé uvědomil, co všechno se dá hudbou udělat s vyzněním záběru. Obdivuhodný Formanův cit pro tváře. Vostrčilův virtuózní portrét kapelníka-šamana, chlapíka absolutně oddaného té své muzice jako čemusi vyššímu, v rituální křeči naslouchajícího řeči bohů a neuměle tlumočícího to poselství ostatním členům kmene. Dřív bylo takových umanutců vidět víc a osobně jsem toho názoru, že náš skeptický národ je potřebuje o to naléhavěji, oč krutěji se jim vysmívá. Tenhle film ale není žádný primitivní výsměch, Forman spíš s přírodovědeckým nadšením i odstupem pozoruje chování lidí asi jako etolog chování žiraf, s čímž ostatně už nikdy tak úplně nepřestane. (17.06.2010)

Jan Vostrčil v roli dirigenta se svejma hláškama pobaví, ale to je tak všechno. Vzhledem k tomu, že tento snímek trvá pouze půl hodiny, tak se tam našlo tolik nudnejch míst, že je to hanba. Je z toho znát ten Formanův styl, kterej se později víc projevil ve filmech Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky, ale tohle jeprostě jenom takovej pokus... 40% (26.03.2010)

Měl to být jen doplněk Konkursu, aby to dohromady mělo celovečerní stopáž, ale Ivan Passer náhodou objevil Jana Vostrčila, který celý film (jakož i zbytek Formanovy české filmografie) posunul o úroveň výš. Právě dirigent Jan Vostrčil tvoří základní pilíř celého snímku, ve kterém bizarní scény typu motocyklových závodů se soundtrackem dechové hudby tvoří jen takové úsměvné body velmi jednoduchého příběhu. Byl to malý film, ale pro českou novou vlnu měl nedozírný význam. (06.04.2015)