Prežijú len milenci

Poklona veškeré kultuře, která je Jarmuschovi blízká. Nicméně to je okolo, to je obal. Uvnitř je ohromně romantický kus. Tedy alespoň já ho tam vidím, protože pořád platí, co říkal pan Kastner: "každý si z filmu odnese, co unese." Až jsem byl u Jarmusche překvapen, jak moc se věnuje vztahu hlavních postav. Vyjma závěrečné třetiny filmu to na mě fungovalo perfektně a bez výhrad, následný přesun lokace byl sice logický, ale napoprvé jsem se v té záměrně malátné části trochu zamotal a zabrzdil se. Kdo ke mně mluví a co mi chce říct? Dokud jsem neměl čas přemýšlet, tak jsem to věděl. A pak je tu samostatná kolonka pro Tildu Swinton. Ta je v každém filmu, kde Tilda vystupuje a napíše se do ní jen "zase excelentní" s tím rozdílem, že tady se to napíše dvakrát a zasněně se vydechne. Nebylo jí naposledy 137 let v Grandhotelu Budapešť? (29.09.2014)

Idea i obal jsou nadprůměrné, bohužel jakmile otevřete ten stylově zabalený balíček, jehož tvar je ve vztahu k obsahu více než sugestivní, naleznete místo vytouženého dárečku pouze jeho intenzivní odér, který se vám pomaloučku rozptýlí do okolí. Za pozornost Milenci stojí, což o to, faktem ale budiž, že z Jima Jarmusche zůstal už jen stín, což je pro mě zrovna u takové žánrovky zklamáním. Co se upíří stylové jízdy týče, takový Hunger Tony Scotta mě zasáhl mnohem silněji. 65% (14.11.2014)

Neviem, čo to je skutočne dráma, alebo si tak trochu robí Jarmush srandu z art filmov a samého seba. Vlastne z art filmov si robí srandu celý čas...a nakoniec aj zo samého seba. On nikdy nebol fanúšikom nejakých hlboko zašifrovaných posolstiev a mnohoznačných metafor, na to sa cíti príliš antisnobsky, všetko inteligentné v jeho filmoch vyplýva nenútene na povrch. Preto je zaujímavé, že jeho nový počin vzbudzuje rôzne asociácie so súčasným (a z podstaty veci aj minulým) svetom a je tak (okrem iného) jeho alegóriou. Film pôsobí tak trochu nezaujato, akoby ho točil iba pre svoju zábavu, ale podstatné je, že sa vám po projekcii začne rozkladať v hlave a niektoré na prvý pohľad zbytočné dialógy dostanú zmysel. Ak by sa rovnaký príbeh odohrával na menej atmosférickom nieste, akým je nočný Tanger, asi by to až tak nefungovalo, ale aj vo výbere lokácie je autorské majstrovstvo. (22.05.2014)

Zabudnite na výplachy mozgu ako pri nestráviteľnej Twilight ságe,toto je iná šálka kávy,taká ktorú by som si vychutnával stále,lebo táto káva obsahuje špeciálne ingrediencie v podobe presných hercov,že Loki má oveľa naviac ako som si myslel,t.j Tom Hiddleston by mal brať takéto špecifické roly,či u Tildy Swinton,nie som až tak prekvapený,pôsobí strašne príťažlivo v tomto vehementne nezávislom snímku Jima Jarmuscha s brutálne štýlovým soundtrackom,vzniká netypický film,ale naladiť sa na jeho notu sa blíži k rýchlosti svetla,pritom snímok plynie strašne pomaly...Perfektný casting,ktorý dopĺňa čoraz viac obsadzovaná Mia Wasikowska,ktorá tu je len do počtu,ale zohrá svoju dôležitú časť,alebo Anton Yelchin,ktorý je kamarátom Adama a pod,Jeffrey Wright,ktorý ho zásobuje krvou z nemocnice... (19.10.2014)

schválně začnu nenáviděným facebookovým klišé: ten pocit... když sedíte skoro osamoceni v maloměstském kině, kde jste před deseti lety objevovali své první Jarmuschovy filmy, kde nyní sledujete jeho nejnovější snímek a rozpoznáváte v něm námět, o jakém jste sami už odnepaměti snili! pokračovat budu neméně nenáviděnou dojmologií: není to ten případ, kdy mě film zcela pohltí a přestanu věřit v existenci čehokoliv mimo plátno, ani ten případ, kdy mě prostoupí emoce a doprovázejí mé myšlenky ještě několik dní po projekci. bylo to tlumenější, méně intenzívní, ale nehledě na intenzitu, to podstatné bylo, že v každém okamžiku bez výjimky jsem měl potěchu ze sledování těch vjemů, kam v neposlední řadě spadá u Jarmusche obzvlášť důležitá hudba. že ten málo intenzívní pocit byl do té doby zcela nevídaný a surreálný zážitek, jako kdybych sledoval film natočený jedním z největších géniů kinematografie podle mého scénáře, nebo snad výsledek telepatického propojení mezi ním a mnou. a tak míra zaujetí s každým okamžikem narůstala nehledě na sotva znatelný rytmus obrazu téměř se ztrácející v typicky mátožném tempu vyprávění až přerostla v naprostou fascinaci. po odchodu z kinosálu fascinaci vystřídala má typická skepse. tohle přeci nemůže být náhoda. ten film přeci nemůže být skutečný. (30.04.2014)